Baráž? Ne vždy je to tak, jak to vypadá. Na ženský hokej se „dá dívat“
KOMENTÁŘ MARKA SÝKORY | Zdravím fandy sportu a především hokeje, který mě provází celý život. Můj otec Vlastimil trénoval Kladno v letech 1958-60 a byl také trenérem národního týmu ČSSR na domácím MS 1959. Do kladenské kabiny jsem v té době chodil často a tam začala moje cesta hokejem od hráče, trenéra až po televizního experta a glosátora Sport Magazínu. Dnes se proto budu zabývat událostmi okolo tohoto skvělého sportu.
Stanley Cup. Český národ sledoval Boston, kde hraje víc krajanů a především Pastrňák. Bitva s Floridou se komplikovala, Davidovi se střelecky úplně nedařilo. Proč? Soupeř zná, odkud nejčastěji střílí. Hraje na něj tvrdě. Hodně mu chyběl i zraněný David Krejčí. Nakonec z toho byl překvapivý konec jednoho z favoritů na vítězství.
Ženský hokej. Nejsem úplný obdivovatel, ale občas jsem sledoval naše družstvo na MS v Kanadě, a musím říct, že se na to „dá dívat“. Opravdu všechna čest, obhajoba bronzu se cení. Dva zámořské celky jsou zatím k neporažení, tak třeba příště. Současná hlavní trenérka Carla MacLeodová je jistě ženou na správném místě, asistenta Dušana Andrašovského jsem kdysi trénoval v Plzni a chci vzpomenout mého kamaráda Tomáše Pacinu, který vedl ženy na ZOH v Pekingu a určitě se také zasloužil o zlepšenou úroveň hry družstva.
Češi na MS do 18 let ve Švýcarsku. Se Švédy ve skupině podali velmi dobrý výkon, především gólman Hrabal chytal skvěle. Jenže ve třetí třetině za stavu 0:0 při našem vyloučení kouč Jakub Petr vysvětloval cosi rozhodčím tak dlouho, až
