Vémola už nepatří mezi světovou top třídu. Jako ikona ale právem posílil
BLOG MARIÁNA ŠUSTRA | Nedělním turnajem Oktagon 65 skončila jedna éra. Vůbec poprvé za existenci černo-žluté stáje nedrží ani jeden z titulů český nebo slovenský bojovník, což by měla domácí scéna vnímat jako rudě svítící vykřičník. Současně se zavřela neprostupná vrata za dobou, kdy se Karlos Vémola řadil mezi světovou extratřídu. Elitní úroveň, na níž jsou zejména bijci z top 50, v O2 areně představil Terminátorův soupeř Will Fleury, kterému se podařilo zdánlivě vše, na co sáhl, a to v každém aspektu boje. Vémola z klece přesto odešel jako „vítěz lidu“ a ještě větší legenda.
Od historické štace v UFC, přes dominanci na české půdě až po tituly v Oktagonu. Karlos Vémola se po čtrnáct let kariéry držel ve světové top 100, kde sbíral úspěchy, a to i přes svůj úzce zaměřený styl boje, který spíše připomíná dřívější dekády MMA, kdy byla plná komplexnost jen světlou výjimkou. Will Fleury však v neděli potvrdil, co dříve naznačil Patrik Kincl nebo Samuel Krištofič: Vémolův styl už na elitu moderního MMA nestačí.
Byť Vémolovi rivalové rádi uštěpačně poukazovali na jeho veliké mezery v postoji, ve většině případů jich nestačili využít. Čechovi se pokaždé podařilo prosadit to, na co se všichni připravovali, a právě tím byl světový. Fleury však Vémolu převýšil i v jeho nejsilnější hře – wrestlingu a boji na zemi. Činil tak natolik přesvědčivě, až český šampion působil zcela bezradně.
Irova slova, třebaže drzá, se ukázala být minimálně z části pravdivá. „Celkově se hodně málo věnoval tomu, aby se stal lepším bojovníkem. Ve svém stylu zápasení je tak dobrý, protože nikdy nevyzkoušel nic jiného. Chci ho svým způsobem potrestat, že se tak pomalu vyvíjí,“ řekl před zápasem v rozhovoru pro iSport.cz.
Fleury v nedělním trháku odhalil další slabiny Terminátorovy hry, o nichž se doposud tolik nemluvilo. Ano, Vémola má skvělý ofenzivní wrestling, který piloval mnoho let. Na obraně proti strhům na zem však zjevně tolik času nestrávil, nepodařilo se mu ubránit ani jeden ze soupeřových nástupů. Vémola vyniká neúprosnou kontrolou z horní pozice a tvrdým dobíjením. Ze zad sice soupeře dobře svazoval, aby se vyhnul smršti ran, pozici ale nijak nevylepšoval, nezahrozil žádným vážně míněným pokusem o submisi a postavit se mu trvalo až příliš dlouho.
Přesto, jak jednostrannou prohru utrpěl, Vémola zůstává předním evropským bijcem, už se však v čistě zápasovém měřítku nemůžeme bavit o světovosti. Tu na něm demonstroval Fleury. Proto si český Terminátor zaslouží větší respekt než kdy dřív. Na sklonku kariéry, po monumentálním vítězství v Edenu, přijal nejtěžšího soupeře za posledních deset let a dal v sázku pás šampiona i pověst dominátora Oktagonu. Třebaže je ztratil, srdnatý výkon, který postavil na nohy přinejmenším celou O2 arenu, zapsal jeho jméno znovu a ještě výrazněji do eposu československého MMA.
