BLOG: Čistá tvrdost. Ragby je lékem na prohnilou dobu
MARTIN HAŠEK - Žijeme v přecitlivělé době, v níž se bohatství často spíš než tvrdou prací získává slizkými dohodami s kmotry ve vysoké politice. V době, kdy se fotbalové zápasy vyhrávají nafilmovanými penaltami a nechutným simulováním. Ragbyové mistrovství světa ale ukázalo, že i v tomhle světě se dá hrát bez kejklů. Že v něm zůstává místo pro férový boj, osobní statečnost a schopnost jít pro vítězství přes bolest. V tomto případě dokonce i přes krvavá zranění.
Během dvou měsíců šampionátu na Novém Zélandu tekla krev proudem. Obrázky rudě zbroceného obličeje Novozélanďana Andyho Ellise po semifinále s Austrálií obletěly svět.
Krev na scéně ale v ragby neznamená tragédii. Je to spíš připomenutí, že pro férové vítězství se musí něco obětovat. Ragbisté si krvavé čůrky v klidu setřou z čela a hrají dál.
Představa nagelovaných rozmazlených superstar světového fotbalu na ragbyovém hřišti je směšná. I v tomhle sportu se občas hraje proti pravidlům, ale k úspěchu prostě nevedou simulování a slabošské podvody.
V samotném finále šampionátu se to ukázalo. Francouzský tým byl kritizován za nevábnou hru a také za historii zákeřných faulů svých předchůdců. V boji o titul se ale proti věhlasným All Blacks postavil důstojný soupeř, který ohromil statečným a otevřeným bojem.
Lidé dnes mají dost zkorumpovaných politiků i přeplácených fotbalových panenek. O to víc je fascinuje čistá tvrdost ragby. Tenhle sport byl ještě před šestnácti lety amatérský. Dnes ho po celém světě sledují stamiliony lidí, šampionát na Novém Zélandu potvrdil jeho místo mezi globálně nejpopulárnějšími sporty.
