Takový talent se nerodí třikrát za deset let, Pavel Maslák spadl české atletice jako požehnání z vesmíru. Jeho neobyčejné předpoklady jsou ale jenom jedním z důvodů, proč se dostal na světovou úroveň ve čtvrtce, kde většinou, jako v každé sprinterské disciplíně, kralují Afroameričané s rychlými vlákny a dlouhými šlachami.
Běh na 400 metrů je sice nejdelší sprint, už ale vyžaduje i vytrvalost. Proto se téhle disciplíny tak bojí Usain Bolt. Proto taky na téhle disciplíně před pár lety mohl kralovat běloch Jeremy Wariner. Proto má šanci i kluk z Česka. Jenže Pavel Maslák je tak trochu neobyčejný.
Proti soupeřům paradoxně nezaostává v rychlosti, ta je naopak jeho předností. Od malička byl sprinterem na krátkých tratích a dodnes i na čtvrtce těží hlavně z vynikající dvoustovky, kterou běhá na světové úrovni. Zároveň je ale odolný k drsnému čtvrtkařskému tréninku, který patří k tomu nejhoršímu, co tenhle úžasný sport nabízí.
Maslák má navíc k dobru svou lidskou i závodnickou povahu. Je to pohodář, který si z ničeho nic nedělá. Ale není flegmatik, naopak se cílevědomě dovede přinutit dřít a na dráze pak opravdu závodí. Tam, kde jiní umdlévají, on nachází nové síly a teprve začíná opravdu bojovat.
A k tomu má něco, co se v Česku příliš nenosí, ale bez čehož nemůžete ve světě uspět: víru ve vlastní síly, neochvějné sebevědomí. Ve všech rozhovorech před šampionátem v Sopotech mluvil o medaili, o vítězství.
Vyprávěl sice potichu a skromně se u toho usmíval, o to silnější ale ta slova mají váhu. Jako by se žralok culil předtím, než vyrazí na lov do rybího hejna. A zlato ze Sopot je pro Masláka pořád jen začátek. Soupeři se mají na co těšit.