Na první pohled je to šok, ale hned na ten druhý vlastně ani ne. Jan Železný už není trenérem Barbory Špotákové. Železný je perfekcionista, který od svých závodníků vyžaduje podobnou vášeň, jakou se sám stal legendou. Barbora Špotáková je mu velmi podobná, jenomže je matka.
Je rozdíl vést Špotákovou do boje jako dívku a jako matku? „V tomto já nedělám žádný rozdíl. Je to profesionální sportovkyně,“ konstatoval Jan Železný na letošním mistrovství Evropy v Curychu.
O mnoho víc není třeba psát. Ostatně je to logické. Když chcete následovat Jana Železného, nezbývá vám, než se plně ponořit do světa oštěpařských fíglů, tvrdé dřiny, ale také tužeb sportovních šampionů, daleko za hranicí obyčejných lidí. Šampioni prostě takoví musí být. Odhodlaní, neústupní, neobyčejní. Bez toho se úspěch většinou nedostaví.
Navzdory tomu Barbora Špotáková po své první mateřské sezoně ve vrcholovém sportu používala slova jako únava, věk, rodina a Janeček. A rozhodla se závěr kariéry si uspořádat po svém.
Především odmítla odletět na dlouhé jarní soustředění do Jižní Afriky. Dlouhé týdny v teple a v ideálním tréninkovém prostředí, ale zároveň v tvrdé dřině a především v odloučení od svých blízkých. To je filozofie, kterou kdysi objevil Jan Železný a používal jí jako svůj trumf v cestě atletickou historií. Ostatně, i se Špotákovou to fungovalo.
Jenomže matka ani ne dvouletého syna má i jiné priority. Zvlášť, když alternativou jsou týdny odloučení od životního partnera a syn pod dohledem chůvy.
V téhle hře není vítěz, ani poražený. Železný je špičkový profesionál. Muž s know-how, po kterém by rádi sáhli kdekoli na světě. A je pochopitelné, že parťačku, která nechce hrát podle jeho představ, nemůže potřebovat.
Na druhou stranu, Špotáková už není jen nejlepší oštěpařka na světě. Je taky matkou svého dítěte.
Pro českou atletiku výsledek sporu samozřejmě není dobrý. Partnerství Špotákové s Železným bylo ze sportovního hlediska ideální. Mohlo vést i třeba k vylepšení světového rekordu.
Teď je to jinak. Špotáková ale celou kariéru na rady Jana Železného spoléhala, a to i dávno před začátkem oficiální spolupráce. A pomoc bude potřebovat i dál, to je nepochybné.
Tenhle krach je velká škoda. Pořád je však naděje, že za rok a půl v Riu bude Železný sedět u oštěpařského sektoru a jeho slova a gesta budou tlačit Špotákovou ke zlatému olympijskému hattricku. A o to v tuhle chvíli jde.
Související články
