Jan Železný vždycky říkal, že ví, kdo z jeho chlapců má nevětší potencionál, ale nikdy to nechtěl prozradit. Stále tak můžeme jenom hádat, i poté, co už tři z nich mají své medaile na mistrovství světa. A hned celou kolekci: zlato (Vítězslav Veselý na MS v Moskvě), stříbro a bronz (Jakub Vadlejch a Petr Frydrych v Londýně).
Vadlejch s Frydrychem si v sobotu večer každý završili své neobyčejné příběhy, jsou ale i do značné míry podobné. Oba měli talent, oba měli touhu tvrdě dřít, oba se dostali do skupiny legendárního oštěpaře Jana Železného . Měli ty nejlepší předpoklady stát se hvězdami. A přesto jim trvalo celou dosavadní kariéru, než vybojovali první velký úspěch.
Frydrych byl před dlouhými sedmi lety hvězdou budoucnosti, když jako mladík poslal oštěp za 88 metrů. Místo toho přišlo děsivé trápení. Rotační technika oštěpu je hodně náročná a Frydrych jemné nuance nezvládal. Teprve před Londýnem, v zoufalé situaci bez limitu na MS, udělal pár změn a najednou má medaili z mistrovství světa.
Vadlejch? Vyrůstal vedle šampionky Barbory Špotákové , dřív ještě u trenéra Rudolfa Černého, potom už pod dohledem Železného. Přesto, že měl tak úzký kontakt s rodilými šampiony, kteří soupeřům berou energii, jen se na ně podívají, sám si svou cestu musel najít.
Vadlejcha před pěti lety hodně přibrzdily i vážné problémy s kotníkem. Teprve potom začal opravdovou cestu do špičky. Měl v sobě ale tolik touhy, že ho svazovala. Pomohla mu dlouhodobá práce s psycholožkou, která uvolnila a srovnala jeho mysl. Letos celou sezonu házel daleko, ale osobní rekord si schoval na hlavní závod roku. Takhle to dělají mazáci.
Nad tím vším ční dohled velkého Jana Železného. Oštěp je technicky velmi náročná disciplína a kdo mu může rozumět líp než světový rekordman? Železný navíc umí se svými závodníky pracovat. Ví, že každý potřebuje odlišný přístup. Ale jsou věci, které dává všem stejně.
Především šanci. Všechny borce ze své skupiny si Železný vybral a má jasné základní požadavky, jistý talent a stoprocentní odhodlanost. I za sebe dává plné nasazení a svým závodníkům navíc věnuje neoblomnou víru. Všichni jeho oštěpaři si během let prošli těžkými chvilkami, které se mnohdy protáhly na léta. Ani na jediný moment ale nemohli pochybovat o důvěře nejlepšího oštěpaře dějin.
Chtělo to také čas. Každá cesta na vrchol je jiná, Frydrych i Vadlejch ale oba potřebovali prostor, aby svůj příběh rozvinuli. A Londýn byl teprve začátek. Oba věděli, že ani v povedeném finále mistrovství světa neukázali všechno, co mohli. I Frydrych, který se v průběhu závodu bál o postup do užšího finále, připustil, že do posledního závodu před sebou viděl devadesátimetrovou čáru, která by znamenala zlato.
Je jasné, že tahle parta má velkou budoucnost.