Jeden sparťanský fotbalista nakažen! V hokejových Vítkovicích je vyložená kalamita a zápasy odkládá i Kometa. Všimli jste si vůbec v nejnovějším koronavirovém šílenství, že padl jeden z nejstarších atletických rekordů? Nemějte ale strach, švédský fenomén Mondo Duplantis si ještě o vaši pozornost určitě řekne.
„Všichni o tom mluvili, všichni to ode mě očekávali, musel jsem to dokázat, aby se mě na to lidi přestali ptát,“ radoval se Duplantis poté, co ve čtvrtek večer na Diamantové lize v Římě přeskočil 615 centimetrů a po dlouhých 26 letech smazal z rekordních tabulek legendárního Sergeje Bubku.
Upřímně řečeno, úplně všichni na světě ho asi dotazy neotravovali. Atletika je sice stále olympijským sportem číslo 1, ale už dávno přišla o postavení globální zábavy, o níž by lidé diskutovali u piva v hospodě. Od toho tu dnes máme úplně jiné sportovní disciplíny.
Jistě, byl tu Bolt , čestná výjimka.
Ale víte co? Duplantis může být tím týpkem, který fanouškům zase vysvětlí, že se vyplatí koukat i dění na těch stadionech, které tak nesmyslně hyzdí fotbalové trávníky. Bude k tomu ale potřebovat trošku lepší načasování než v letošní zamrzlé koronavirové sezoně.
Atletika to má v téhle době těžké sama o sobě. Nemá jednu značkovou tvář (svého Christiana, Sidneyho, Karlose…). Nemá velké týmy se slavnými jmény. Všechno v ní trvá moc dlouho, není to rychle hotové. A když už se doberete do finiše, zjistíte, že vyhrál někdo, koho vlastně neznáte, a u jeho výsledku je číslo, které vám vlastně nic neříká.
A tohle podivné léto měli lidé k atletice ještě dál než kdy jindy. Paradoxně, nebo možná i podle jasné logiky (borci totiž původně dřeli kvůli olympiádě), se přitom děly věci, které hýbaly s historií.
Joshua Cheptegei z Ugandy překonal 16 let starý světový rekord na 5000 metrů. Přímo v Praze posunula Keňanka Peres Jepchirchirová nejlepší čas dějin v čistě ženském půlmaratonu. Americký koulař Ryan Crouser, norský překážkář Karsten Warholm i Duplantis nastupovali v každém závodě s reálnou nadějí, že rekord taky překonají.
„Už jsem si docela zvyknul o světovém rekordu mluvit. Miluju to, protože to ukazuje, že jsem na správném místě, jsem blízko,“ popisoval Warholm, kterému zatím rekord na 400 metrů překážek unikl o pouhých devět setin sekundy.
Duplantisovi to nakonec klaplo. Definitivně vymazal z rekordních tabulek Sergeje Bubku (to byl před třiceti lety takový tehdejší Usain Bolt, víme?). Dnes rekord ve skoku o tyči veřejnost neohromí. Mnohým médiím nestojí ani za řádku ve výsledkovém servisu.
Za pár dní si na letošní rekordmany většina lidí na planetě ani nevzpomene. Ale příští rok bude líp, když Bůh dá, svět se naučí s koronavirem trochu žít a olympiáda v Tokiu proběhne podle pozměněného plánu.
A všem novým hvězdám světové atletiky bude při těch velkých story, které všude po světě jednou za čtyři roky vychází i o atletice, hodit, že se v letošním zmrzačeném roce zdatně prali s historií.
Témata:
blog, atletika, sport, Martin Hašek, Armand Duplantis, rekord, Olympijské hry, Řím, Tokio, Vítkovice, Diamantová liga, Usain Bolt, Sergej Bubka, skok o tyči, Sport na Heureka.cz
Související články
