Podmínky jsou, ale člověk si je musí i trošku vytvořit sám. Ne všechno dostane na talíři, je nutné, aby se sám zajímal, co je pro to potřeba udělat. Ale musí to ti mladí opravdu chtít. Já jsem tomu odmala obětovala všechno, chtěla jsem být mistryně světa. Řekla jsem to hned ve čtrnácti. A šla jsem si hrozně za tím.
Je to pár vět, ale měly by se vytesat do zlata a umístit do pokojíčku každého odvážlivce, který si chce zkusit porvat se s rostoucí silou i různorodostí globálního sportu číslo jedna. Atletka Zuzana Hejnová je nechala doznívat jen chvilku předtím, než nedávno na Zlaté tretře v Ostravě mávala fanouškům na rozloučenou.
Je v nich obsaženo základní vysvětlení jejího fenoménu. V okamžiku loučení měla za sebou unikátní kariéru, kterou vyždímala až na dřeň. A to přímo na běžeckém atletickém oválu.
Víte, kdo na něm za víc než 120 let české atletiky dosáhl na globální zlato na olympijských hrách či mistrovství světa pod širým nebem?
Emil Zátopek.
Jarmila Kratochvílová.
Ludmila Formanová.
A v posledním desetiletí také dvakrát Hejnová ve své značkové disciplíně běh na 400 metrů překážek.
Při prvním titulu mistryně světa byla v roce 2013 vysloveně zjevením atletické sezony, když za celý rok ve třinácti závodech ani jednou neprohrála, a stala se proto nejlepší atletkou Evropy. Má také olympijský bronz, a v historii favorizované disciplíny dokonce svou osobní éru. V polovině minulého desetiletí byla její suverénní královnou. Na zlato z Moskvy 2013 navázala o dva roky později v Pekingu – poté, co kvůli zranění ztratila téměř celý předchozí rok.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
