V závodním okolí už vzbuzujeme respekt, a to je dobře

Poslední etapa byla suprová, mezi kamiony jsme celkově dojeli třetí a v naší kategorii semi-marathonu druzí. Tentokrát jsme ztráceli jen minutu a půl na miníka Orlanda Terranovy. Chvíli jsme se s ním pěkně honili.

I v desáté etapě nás čekaly obrovské duny a výjezdy na ně. K tomu nějaké to řečitě... S ničím jsme neměli problém, nic se nedělo a všechno krásně fungovalo. Jen jsme tuším dvakrát couvali, protože cesta už byla hodně hodně rozježděná.

Jediná podivná věc byla ta, že nás vedení Dakaru na konci poslalo na technickou kontrolu, což moc nechápu, vzhledem k tomu, že nejedeme hlavní soutěž. Takže si pěkně prozkoumali, jestli dodržujeme všechny technické předpisy... Ale jak říkám, moc tomu nerozumím.

Možná to bylo zase na udání, asi nás někdo nemá úplně rád. Kromě nás tam šel jen Kamaz a Iveco, kamiony ze druhého a třetího místa.

Ale to je celkově nepodstatné, důležité je to, že je vidět, že v závodním okolí vzbuzujeme respekt. A to je dobře.