Server iSport.cz pro své čtenáře připravil na Dakar 2019 jednu specialitu. Náročnou rallye bude každý den po dojetí do cíle komentovat Martin Macík, závodník týmu Big Shock Racing a nejlepší Čech loňského Dakaru. Každý den se tak můžete těšit na jeho nový blog.
Hlásím se s úplně posledním pozdravem z Dakaru 2019. Momentálně se nacházíme v přístavu, kde odevzdáváme techniku a klíčky a budeme doufat, že za měsíc nám přijede technika v pořádku zpátky do Francie, kam si pro ní dojedeme někdy v polovině února.
Taky nás čeká celní kontrola, kde se bude zjišťovat, jestli nepašujeme drogy nebo jestli si neodvážíme nějaké místni domorodce.
Z 10. etapy jsem vám toho moc neřekl, protože ta už je vážně velmi rychlá, měla 111 závodních kilometrů a dalších 250 po silnici a byla hlavně o tom, to dojet. Celá ta etapa je hodně taková mávací.
Pak rychle musíte řešit úklid aut, kde a v kolik máte být, kam poslat fotografy a kameramany, cestu na podium, na hotel... Je toho opravdu hodně.
Hlavně taky nechcete na nic zapomenout, Dakar je jednou za rok a my tu sebou máme strašně moc věcí. Procedura odevzdávání není moc jednoduchá, ale tak prostě čekáte ve frontě, občas po vás někdo něco chce a ono to pak většinou nějak dopadne...
Jsem zvědavý, jestli stihneme týmový oběd. Máme totiž takovou tradici, že na konci Dakaru máme týmovou večeři. Ale tu už jsme včera nestihli. Oběd bychom měli mít v půl 1, teď stojím ve frontě, je 11 a čeká nás cesta zpátky, což trvá asi hodinu...
No ale to není zase tak podstatné. Podstatné je to, že Dakar 2019 máme za sebou a považuji ho za celkem úspěšný. Brabčák dojel na 34. místě a polepšil si o 5 příček, a to i přes devítihodinovou penalizaci. Nerad používám slovíčko "kdyby", však to pořekadlo všichni znáte...
Dakar je jednou za rok, přináší spoustu úskalí, snahy, nervů, adrenalinu, stresu, a tak dál... I přes to, co všechno se nám dělo, jsme pokračovali dál a za to patří velký dík týmu. Bez něj to v životě nezvládnete. Stáli za námi úplně všichni, takovou podporu jsem dlouho nezažil a jsem za to opravdu rád. Fungovali jsme přesně tak, jak to říká náš hashtag #oneteam.
Co se týče našeho výsledku skončili jsme druzí v semi-marathonu, před náma jen jeden osobní automobil pana Terranovy. Tady můžeme být spokojení. Z této kategorie jsme jediní, kdo dojel celý Dakar. Jsou to zkušenosti.
Pro mě samotného už jde o sedmý odjetý Dakar, což zní hrozně vzhledem k tomu, že mi ještě ani není 30. Je to na nervy a jsem zvědavý, jak dlouho to ještě vydržím. Momentálně mám před sebou tříletý plán, který chci dodržet a mám nějakou vizi.
Letos jsme opět ukázali, jakou máme rychlost a pomalu můžeme zase začít s přípravou na Dakar 2020. Chci tomu dát opravdu hodně a připravit se zase o trochu lépe než na tento ročník. Ale zatím nevím v čem, auto i posádka fungovaly perfektně, fyzicky jsem na tom kromě bolavého zadku a střevních problémů taky byl perfektně. Udělám pro to maximum.
Příští rok totiž chceme zase bojovat o ty nejvyšší příčky a snažit se zanechat českou stopu kdekoliv ve světě, kde ten další Dakar bude.
Tak nám držte palce, všem vám moc děkuju, že jste nás podporovali, protože všichni dohromady tvoříme jeden tým. Třeba spolu jednoho krásnýho dne zvládneme i vítězství na Dakaru.
Související články
