Nechvalme příliš! Házenkáři byli od úspěchu daleko, na EURO zklamali
Při losu jim náramně přálo štěstí, nedostali se do žádné „skupiny smrti“. Přesto končí čeští házenkáři EURO v Dánsku už v základní skupině a se ziskem jediného bodu. Ostudný debakl s Rakouskem, remíza s Makedonií a porážka o čtyři góly s Dánskem, to je vizitka národního týmu při vrcholu sezony. Mohlo to dopadnout lépe? Mohlo. A mělo!
Můžeme si malovat věci na růžovo jako čeští komentátoři přímo v dějišti turnaje, radovat se z příkladné bojovnosti hráčů. Je to sice fajn, ovšem ničemu to nepomůže. Ano, závěrečný duel s Dánskem byl pro nestranného diváka skvělý, plný nádherných akcí a gólové smršti. Jenže Češi museli vyhrát, aby postoupili. Prohráli o čtyři góly, a kdyby soupeř po pauze nepolevil, bylo by skóre ještě výraznější. Od úspěchu byli Jícha a spol. daleko.
Sami se krachem s Rakouskem dostali do kouta, odkud na svobodu cesta nevedla. Tak to prostě je. Dánové jsou házenkářsky úplně jinde, to ví každý. Hráli to, co potřebovali a když zapnuli nadoraz, rozebrali rychlostí svých akcí českou defenzivu do šroubku. Ano, výkon s favoritem mistrovství byl odvážný a potěšující. Ovšem výsledný efekt nepřinesl, k jásání absolutně není důvod. Na dojmy se nehraje.
Na vysvědčení za celý turnaj by Češi našli nedostatečnou, neboť na rozdíl od ženských kolegyň na prosincovém MS v Srbsku nesplnili základní cíl. A tím byl postup ze skupiny. Už podruhé v řadě skončila reprezentace při šampionátu už v základním táboře a nikam výš se neposunula. Radovat se z porážky s Dánskem a z remízy s Makedonií je nesmysl a hráči to snad také tak cítí. Proč propadli proti Rakousku, to prý trenéři dodnes nevědí. Doufám, že na to při podrobné analýze přijdou.
Prodlouží si Jícha reprezentační kariéru?
Pár postřehů mají v hlavě jistě už nyní. Těžko jim uniklo, že tým neměl na EURO kvalitního pivota. Rutinér Alois Mráz je prostě spojka, z něj už nikdo ve 35 letech rozbíječe na brankovišti neudělá. Tohle řešení bylo krátkozraké, je třeba urychleně zapracovat do mužstva klasického pivota s perspektivou. A sehrát ho s ostatními, aby se zapojoval do kombinací a zakončoval.
Vždyť kapitán Filip Jícha je z Kielu zvyklý s tímto postem často spolupracovat, jeho souhra s Markusem Ahlmem přinášela týmu moře branek a vítězství. Na úrovni národního týmu je po odchodu Davida Juříčka a Václava Vraného tahle důležitá pozice prakticky nevyužívána. Což je oproti konkurenci obrovský rozdíl. Zkoušet na pivotu Mráze, Kubeše či dokonce Jíchu je mrháním času a oslabením mužstva na pozici spojek.
Další problém. Tým je až příliš závislý na Jíchovi. To platí několik let a letošní mistrovství na tom nic nezměnilo. Hráč, který by se mu vůdčím projevem a kvalitou trošku blížil, široko daleko není. A asi nikdy nebude. „Malý Jícha“ Pavel Horák obdivuhodně odtáhnul duel s Makedonci, ale Dánové ho úplně vymazali.
Buďme na Jíchu hrdí, že má k nároďáku takový vztah a pomáhá mu ze všech sil, ačkoliv ho porážky na vrcholných podnicích ukrutně psychicky vysávají. Proti Dánsku hrál úžasně a fyzicky se úplně zničil. Nejsem si teď úplně jistý, jak se v létě po poradě s manželkou rozhodne. Jestli si reprezentační kariéru o další rok prodlouží. Nevsadil bych si na to, ale příští MS v Kataru, kde jako mladík krátký čas působil, by ho ještě mohlo zlákat.
Pokud se ale nejlepší házenkář světa za rok 2010 začne soustředit na práci v klubu, což by mu nikdo nemohl vyčíst, stane se hledání pivota absolutní prkotinou. Bez Jíchy může česká házená v nejbližší době na šampionáty zapomenout. To zpackaný turnaj v Dánsku dvakrát podtrhl.
