Stálo to moře sil, nervů. Ale stálo to za to. Kometě. Jakkoliv miluje Libor Zábranský změny, rochní si v nečekaných rotacích útoků, nepravidelném střídání a vůbec jde s chutí proti proudu, nejlepší tah udělal brněnský kápo v předkole play off po druhém prohraném zápase. A to ten, že nic neudělal. Prostě nechal v brance intuitivně Karla Vejmelku a nezkoušel otočit sérii s Lukášem Klimešem. Byť se to nabízelo, čísla hrála s dvojkou a průběh předkola si žádal impulz do týmu. Pro Klimeše byla i většina fanoušků, veřejnost.
Pro Zábranského byl třebíčský rodák jedničkou v září, stejně jako v březnu. Slovu „důvěra“ dal obsah a čahoun s číslem 50 mu ji v dalších třech partiích splatil. Vejmelka dokázal sám sobě i okolí, že ve čtyřiadvaceti letech už pro roli prvního gólmana Komety dospěl. Byť v pátém duelu dostal laciný gól na 1:1, nesesypal se. Puky na něm držely, nelovil je po ledě jako hopíky.
Je fakt, že Vítkovice ho nedostaly pod trvalou palbu s maximální mírou nebezpečnosti. Ale za to on nemůže. Pro tým je podstatné, že s jistotou pokrýval střely od modré a nedovolil soupeři využít jedinou přesilovku. Na Třinec vyrazí ve čtvrtfinále hezky rozchytaný a sebevědomý.
Pokud by mohla být Kometa na některé pozici silnější než Oceláři, je to právě v bráně. Duo Vejmelka-Klimeš vypadá nabušeněji než Jakub Štěpánek s Ondřejem Kacetlem. Vždyť Kacetl rozjel sezonu v Brně jako trojka a klub se ho záhy s lehkým srdcem zbavil.
Rozjetý Vejmelka by měl mít minimálně v úvodu série navrch nad konkurenty. Hlavně díky Zábranského trpělivosti, důvěře a tvrdohlavosti. Chcete v brance Klimeše? Túdle, bude tam Vejmelka. Proč? Protože to chci a cítím.
Takhle občas působí tahy kouče a majitele klubu. Hlavou proti zdi, všem a všemu navzdory. V předkole mu jeden zásadní vyšel dokonale.
Kometa ještě může špatnou sezonu proměnit ve velký triumf. Zaťovič a spol. hrají i pro šéfa, který brzy jednu ze svých mnoha funkcí dobrovolně složí….