Zlín musí začít sebeočistou. Mazáci nestačí, nefunkční je model řízení
KOMENTÁŘ MICHALA KOŠTUŘÍKA | Dvaačtyřicet let v kuse mezi elitou. Jen Sparta, Pardubice, Litvínov a Plzeň vládly víc. Úctyhodnou šňůru zlínského hokeje přestřihl letošní propad do Chance ligy. Po tom všem, co se uvnitř organizace dělo v posledních sezonách, je logický. Kdo se hrozně diví, jak se to mohlo stát, je mimo. Klub dostal to, k čemu směřoval. Zdaleka nedojel jen na nedostatek financí. To je alibi.
Primátor města Jiří Korec to nedávno řekl poměrně jasně: „Jednatelé mají hlavu na špalku.“ Od neděle je sestup Beranů stoprocentní, tudíž se v řádu dnů čekají návazné kroky. Připomeňme si jména tří výkonných osob: Jiří Marušák, Patrik Kamas, Jan Štětkář. Bývalý dlouholetý obránce, zástupce titulární společnosti PSG a politik.
V létě Korec plácnul do éteru věty, které se mu dodnes vrací jako bumerang: „Cílem sezony je zcela otevřeně vyhrát extraligu, nemůžeme mít nižší cíle. Sezona se bude kladně hodnotit v případě postupu do play off. Máme nejlepšího brankáře (asi Libora Kašíka), trenér (Robert Svoboda) může aspirovat na kouče sezony, nažhavené juniory a vhodně doplněný tým. Věřím, že se nemusíme o zlínský hokej bát.“
Opravdu, tohle všechno sdělil první muž radnice na oficiální tiskovce.
Realitu známe. Věrní příznivci se o klub hodně bojí. Kašík určitě nebyl nejlepším gólmanem soutěže (byť nechytal špatně), Svoboda to na konci září sám zabalil, juniory spasilo od sestupu až zlepšení po nástupu kouče Juraje Juríka.
A vhodně doplněný tým? Zhruba tak, že se před koncem přestupního termínu narychlo verbovali molodci z Ruska či Lotyšska odložení kluby KHL; a vymýšlely se podivné trejdy s extraligovou konkurencí.
Veřejnost čeká, co se bude dít. Zatím nikdo zodpovědnost za průšvihový výsledek nevyvodil. Tři jednatelé zůstávají
