Slovácko jako prcek mezi mrakodrapy i stroj na zázraky. Svědík si říká o muzeum
Stockholm: milion obyvatel, s městskou aglomerací přes dva. Uherské Hradiště: pětadvacet tisíc. Třískly o sebe dvě nerovné váhy. A nerovný boj opravdu byl. I na hřišti. Nakonec 4:0 pro českého prcka. Stroj na zázraky jménem 1. FC Slovácko funguje dál. Už také za hranicemi. Trenér Martin Svědík si neříká o sochu před stadionem Miroslava Valenty, ale rovnou o muzeum.
Může v něm být jeho kšiltovka, fotografie, jak křičí od lajny (nebo se dokonce raduje), záznamy skoro už legendárních tiskovek, rentgenové snímky jeho mnohokrát operovaných kolen, druh žvýkačky, které má v oblibě. A hlavně souhrn výsledků a úspěchů, k nimž mužstvo za necelé tři roky práce přivedl. Když ho přebíral, bylo zralé na sestup.
Dnes? Kdo vidí fotbal odborným okem, zařadí ho po bok Plzně, Sparty i Slavie. Silná čtyřka, v níž je Slovácko (a nejspíš dál bude) chudý příbuzný. I po velkém čtvrtku, kdy postupem do skupiny KL shráblo přes 72 milionů jako základní dotaci. Hodně pomůže, ovšem nastavení klubu nezmění. Zapomeňte, že se ode dneška začne rozhazovat. Kdo zná pány Zemka a Pojezného, dávno pochopil, že tohle není jejich cesta. Hrát si na Adolfa Šádka nikdo nebude.
Ale pojďme k týmu. V něm se nacházejí ti hlavní hrdinové. Jací? Staří, pomalí, dobří jen na soubojovou českou ligu? Kdo si to myslel, toho vyvedli Kadlec, Petržela, Kalabiška a spol. z omylu. A ještě to nejspíš mnohokrát zopakují. Ať je jasno.
Z role evropského učně (proti fakt silnému Fenerbahce) učenlivý Svědíkův výběr rychle povýšil do pozice maturanta. Ve dvojzápase s AIK Stockholm zvládl rozhodující zkoušku naprosto bravurně. Prostě na jedničku s hvězdičkou. Do národního koeficientu dosud přispěl sedmi body ze dvanácti možných. Dost slušný počin.
Přitom za Švédy nehráli žádní nýmandi, co viděli mezinárodní fotbal do letošního léta v televizi. Takový John Guidetti nehraje za masové kuličky a slevový poukaz do IKEA. Přesto si proti „nějakému“ Slovácku ani neškrtl. Za dva zápasy se nedostal do jediné větší šance.
Malý moravský klub se za pochodu učí hrát proti silným zahraničním soupeřům, odhazuje ostych. Odvetu ve Friends Areně si pohlídal vyzrálým disciplinovaným projevem, byť ne bez výpadků. A rozhodně nemusí zůstat u postupu do skupiny. Konferenční liga je soutěž přesně pro Slovácko. Potká v ní vesměs celky na úrovni AIK, některé slabší, jiné o něco lepší. Další body, peníze, sláva a taky postup leží na trávníku.
Zvláštní kapitola Sinjavski
Co v lize? První čtyřka, menší ambice by „old boys“ mít neměli. Pokud zůstane užší kádr zdravotně po kupě, je to opět dosažitelný cíl. Potřetí v řadě.
Průšvih může nastat, když kvůli zranění odpadnou na delší dobu klíčoví hráči jako Havlík, Kadlec, Daníček či Petržela. Za ně adekvátní náhrada stále není. Proto vznesl kouč legitimní požadavek na angažování ještě dvou posil. Ale opravdu posil, ne kusů na rozšíření kádru. Ten je nyní, když není nikdo na marodce, na tuzemské poměry vskutku široký a Svědík dá dohromady dvě ligové jedenáctky. V Evropě by však s tou druhou neprorazil. Navíc se stále čeká, až se všichni noví borci aklimatizují, navyknou na koučův styl.
Zabrat musí zejména Brandner s Kozákem. Jako výborný tah se ukazuje příchod útočníka Mihálika, špílmachr Trávník se prosazuje víc v lize než v pohárech, dravý Doski po senzačním startu vypadl ze základu, ale i tak je prospěšný.
Zvláštní kapitolou je extrémně efektivní Estonec Sinjavskij, který už dal jako střídající tři naprosto zásadní góly. V Českých Budějovicích vyrovnal na konci na 2:2, v prvním duelu s AIK vstřelil gól na 2:0 a v odvetě obstaral jediný zásah. Žolík jako eso. Vtipné je, že všechny tři trefy zaznamenal z prostoru těsně před bránou a navíc ve skluzu! Tak mu popřejme, ať jsou trávníky pokaždé rychlé, dál mu to na nich jezdí – a střílí.
V příštích dnech se ukáže, jak vážně to Slovácko se svým fotbalem myslí a jestli bude mít jeho pohádka pokračování. Finální happyend může být ještě sladší než je současná realita.
