V lize jistá účast v elitní skupině, před nadstavbou dokonce naděje na parádní čtvrtý flek. A v poháru třaskavé finále. Taková je vizitka Baníku – verze 2018/19.
Tohle není náhoda, jsme definitivně zpět, hlásí Slezané. Klub, který byl v minulých sezonách za otloukánka a jednou se dokonce potopil o patro níž, drží v rukou stále dva trumfy na účast v Evropě.
Nenechte se zmást pokornými řečmi hráčů, kteří si úspěchu váží, ale nepřeceňují. Byť je ještě čeká dlouhá cesta k hernímu ideálu, už teď znovu patří do české top pětky. Není o čem.
Pro lepší představu, že jde pro Ostravské opravdu o obrovský úspěch, připomeňme, že před rokem se takřka totožný mančaft plácal na spodku tabulky a MOL Cup už se ho netýkal.
Vlastně nejen loni, takových sezon bylo... Poslední klidný a úspěšný ročník (vzhledem k ambicím a historii) zažili fanoušci před devíti lety. Od té doby to šlo s Baníkem z kopce.
Pomineme-li naprosto klíčový vstup nového majitele Václava Brabce, který tradiční značce vrátil ekonomickou sílu, modrobílé srdce a hlavně respekt napříč republikou, výsledkově se strmý pád dolů zastavil až v březnu 2018.
Hlavním režisérem třináctiměsíční ostravské pohádky a předběhnutí postupného výsledkového vývoje o několik let není nikdo jiný než Bohumil Páník.
Nepatří sice do kategorie mladých a progresivních koučů, kteří se dobře poslouchají v televizních studiích a jejichž přepisy tiskovek baví internet, jeho slova však mají váhu. Čiší z něj pedagogický nadhled, životní moudrost a zkušenosti ze zahraničí.
„Práce Boba Páníka si strašně vážím,“ pronesl například na podzim po vzájemném zápase zcela upřímně lodivod Slavie Jindřich Trpišovský. Rovněž hráči se off record shodují, byť byste i od těch méně spokojenějších čekali pikantnosti: „Každý má své mouchy, ale obrovsky ho respektujeme.“
Někdo mu vyčítá, že patří mezi teoretiky spadající do skupiny okolo Vernera Ličky. Možné to je, do tajů kabiny a předzápasových příprav stoprocentně nevidíme. Pravdou však je, že i kdyby na tabuli byly všelijaké „šestky“, čtverečky, trojúhelníky, stejně rozhoduje jediné. Výsledky.
To, jak suše Baník prošel pohárem až na úplný konec, je majstrštyk. A že se ve FORTUNA:LIZE drží o přes různé minikrize takhle v popředí, jakbysmet.
Po prvních zaškobrtnutích na jaře ho přitom mnozí pomalu odvolávali z funkce a skloňovali ve velkém jména jako Pavel Vrba , Radoslav Látal či David Holoubek. Nebylo to férové. Ani od šéfů, kteří si s touto myšlenkou reálně pohrávali. První dva jmenovaní jednou pravděpodobně na lavičku Baníku usednou, ale nyní ne.
Beru výtky, že soubojový fotbal nemusí vonět všem, v lize najdeme řadu líbezněji hrajících celků. Jenže zase jsme u toho podstatného: bodů a úspěšnosti. I proto je dle mého v současnosti pro FCB šedesátník s kšiltovkou a zatmavenými brýlemi mužem na správném místě. A fakt to není proto, že Páníkovy iniciály nápadně připomínají jeden z nejslavnějších pokřiků ostravských fanoušků... :-)
Existuje snad lepší důkaz než fakt, že po letech panuje v celém regionu pozitivní fotbalová atmosféra a že jsou lidé opět hrdí na svůj klub? Výraz dojatého bosse Brabce v útrobách stadionu nejen po středečním semifinále, ale třeba i po nedělním slezském derby mluvil za vše.
Stejně jako návštěvnost, vždyť i funkcionáři klubu si vzhledem k velkému zájmu o zápasy musejí vstupenky kupovat. Žádné volňásky.
A ještě jedna věc, termín „Páníkovo jaro“ vymažte z fotbalové encyklopedie, jde o historismus.
