USA a Kanada: dynamická show na hřišti i tribunách. A pozvánka na MS 2026
BLOG MICHALA KVASNICI PŘÍMO Z DAUHÁ | Šampionát v Kataru teprve začal, a už se pomalu mluví o tom následujícím, který se bude konat v USA, Kanadě a Mexiku. Hooodně předčasné, zároveň pochopitelné. Severoamerické týmy si totiž hned na úvod turnaje v Dauhá udělaly tu nejlepší reklamu: bavily na hřišti i na tribunách.
Předsudky vůči fotbalu v USA a Kanadě, zemích, na které se v Česku koukáme stále ještě převážně optikou NHL či jiných sportů, jsou obrovské.
A pochopme už, že i přežité.
Navzdory výsledkům (USA remizovaly s Walesem 1:1, Kanada prohrála 0:1 s Belgií) oba celky na úvod mundialu ukázaly směr, kudy se soccer, pardon fotbal, v následujících letech bude ubírat.
Variabilní rozestavení, vířivá ofenziva, neúnavný pohyb bez míče, maximální přímočarost po zisku míče a hlavně dynamika. Počet fakt rychlých hráčů v obou sestavách nejen mě okamžitě zaujal.
Podle toho pak taky samozřejmě vypadal samotný zápas. Po severoamerickém vzoru šlo zkrátka o show, která na tribunách chytila i jinak konzervativní Katařany.
Když Timothy Weah, Christian Pulisic či Alphonso Davies s Jonathanem Davidem natáhli krok, lidé šíleli. Dupali nohama, mávali vlajkami, pištěli, tleskali, prožívali každý dotyk s míčem.
Byl to fičák, pořád se něco dělo.
I nezaujatí obyvatelé Dauhá v bílých oděvech si z pozorování duelu rázem udělali fandící devadesátiminutovku. Odvázali se, odložili mobily a užívali si zábavnou podívanou.
Tak atraktivnímu způsobu hry totiž zákonitě nelze nepřát. Pohltí vás, chcete přídavek. A těšíte se na pokračování, což je pro aktéry nejlepší možné vysvědčení.
Věřím, že nejsem sám, kdo to tak má. Konfrontace USA s Anglií a Kanady s Chorvatskem může být tím nejlepším, co nabídne druhé kolo základních skupin, třebaže najdete na papíře i víc sexy šlágry.
Mimochodem, ještě jedna věc. I kdyby letos ani jedno z mužstev neudělalo díru do světa, nemusí zoufat. Základy pro úspěšnější budoucnost má díky mladém kádru (například Amerika měla naposledy průměrný věk 24,8 let) položeny. Bude jen lépe.
Na domácím šampionátu v roce 2026 už nemusejí být v kategorii „kdo může překvapit“, ale mezi kandidáty na medaili. Zvlášť v případě USA bych tomu opravdu věřil. Zkušenosti z Dauhá se stejně jako vyzrálost ve finální fázi, na kterou napoprvé oba mančafty doplatily, budou hodit. A zúročovat.
