Video se připravuje ...
Zvláštní to pohled na Sigmu... Zatímco v úvodních osmi jarních kolech Olomouc neprohrála a v březnu vygradovala fazonu remízou v Plzni a následně dvěma domácími výhrami, od dubna patří Hanáci výsledkově k tomu nejslabšímu ve FORTUNA:LIZE. Hůř je na tom za poslední měsíc a půl jen Brno, Zlín a Jablonec, tedy celky, které oproti nim bojují o záchranu, nikoli o body v prestižní skupině o titul. V čem je problém? Chybí zraněný Antonín Růsek, jistý brankář a motivace.
Zatímco spoluhráči v šatně finišovali přípravu na třaskavý duel se Spartou (0:1), zraněný Antonín Růsek se hodinu před začátkem podepisoval fanouškům před stadionem. Už jsou to dva měsíce, co útočník nastoupil naposledy. Přesněji dva prokleté měsíce. Od reprezentační pauzy na konci března a Růskových bolavých zad jde o jinou Sigmu než v první polovině jara.
Co se změnilo? Především jako první inkasuje – a to většinou šíleně lacino. Minčevův gól slabší levačkou ze strany vápna přes Macíkovu rukavici jen potvrdil, že post brankáře momentálně nepatří mezi přednosti Moravanů.
A upachtěná ofenzivní fáze bez vytvořené tutovky zase ukázala na další problém. Jsme opět u Růska. Bez něj Olomouc získala v sedmi zápasech jen pět bodů, což činí 24% úspěšnost. Sedm nastřílených branek zase znamená v průměru jednu trefu na duel.
Potíž přitom netkví v neefektivitě, ale v tom, že šance vůbec nejsou. Bídná forma na mančaft složený ze zajímavých jmen pod vedením trenéra, který si vždy liboval v atraktivní podívané bavící tribuny.
Celoplošně intenzivní běžecká aktivita, agresivní (re)presink, sebevědomá výstavba, kolmá přechodová fáze, vířivá variabilita na útočných pozicích, vysoká míra rizika, spousta zakončení...
Tohle všechno míval Václav Jílek v repertoáru. Teď, na konci dvouleté smlouvy, jejíž prodloužení však bude brzy oznámeno, jako by jeho svěřencům i jemu samotnému docházel dech.
Žádné překvapení v sestavě třeba někým z béčka, které třikrát v řadě vyhrálo, žádný moment překvapení. Jen obligátní přecházení z obranné čtyřky na trojku a naopak – a to je vše.
Je obrovským vykřičníkem, že navzdory nejsilnějšímu kádru za několik posledních sezon nastal bez Růska, případně ještě Jana Vodháněla na Hané takový útlum. Co budou na Andrově stadionu dělat, až se bude jejich nejlepší kanonýr Mojmír Chytil za pár týdnů hlásit v Edenu?
Sigmě přitom do klína spadl dáreček v podobě příchodu srdcaře Martina Pospíšila, jednoho z nejkreativnějších a nejtechničtějších záložníků v soutěži. Paradoxně se zdá, že realizační tým zatím trochu plave v tom, jak o parník nejlepšího středopolaře na soupisce ideálně využít.
Místo aby způsob hry i základní jedenáctku napasoval právě na něj a vytěžil tak z Pospíšila maximum, snaží se Jílek opakovaně sázet na neúspěšné varianty, aby nemusel posadit některé své oblíbence.
Holt činit nepopulární kroky, mezi které patří i trefa do gólmana, a vytasit jiné fungující řešení – ať už úpravou systémovou či personální – je výsada těch nejgeniálnějších stratégů s odvahou. Zvlášť když na někom je již nějakou dobu patrná nejen ztráta formy, ale také fyzická i mentální únava.
Postupem do šestky se splnil cíl, který Hanáky očividně uspokojil. Pryč je hladovost, energie a motivace po vzdalujícím se čtvrtém místu. Je nutné zasáhnout a mužstvo okysličit.
I bez Růska.
Témata:
fotbal, sport, SK Sigma Olomouc, Zlín, Plzeň, Brno, Olomouc, Martin Pospíšil, Antonín Rusek, 1. česká fotbalová liga, Jablonec, Václav Jílek, Mojmír Chytil, Sport na Heureka.cz
Související články
