Strůjcem úspěchu Sigmy je Janotka, Minářova odměna za risk. S novým majitelem lepší časy?
KOMENTÁŘ MICHALA KVASNICI | Vytetování památného finálového data na maserském stole ještě na Andrově stadionu, zpívání s fanoušky v barech v historickém centru Olomouce, návštěva Belmonda až do ranní zavíračky, traktorová jízda na vlečce po náměstí, pivní snídaně v kavárně, odpoledne s drinkem zase nanovo, páteční trénink pro jistotu přesunut na odpoledne...
Na Hané se slavilo – a věřte, že ještě nějakou dobu slavit bude. Sigma je zaslouženým (jiným přívlastkem se cesta přes Slavii, Baník a Spartu nazvat nedá) králem MOL Cupu, krom toho ještě šestým nejlepším celkem ligové tabulky, což je rovněž obdivuhodný počin.
Za kým jde? Teď všichni ostatní prominou, ale jednoznačně za trenérem Tomášem Janotkou. A v pozadí samozřejmě za sportovním manažerem Ladislavem Minářem, který se na stále ještě začínajícího kouče nebál ukázat a jít loni v létě do sympatického rizika. Věřil mu, sázka vyšla.
Šéfa klubu zaujal Janotkův přímočarý, zároveň konečně nepřikyvující přístup. A díky tomu Hanáci neztratili klubové DNA, což se naopak třeba s příchodem Martina Hyského mohlo stát. Klobouk dolů před progresem Karviné, ale ve Slezsku aby pomalu měnili logo na červenobílé... Zato v Olomouci se těší na podzim v Evropě, kde zviditelní kádr složený převážně z vychovaných hráčů a trenérů.
Ale zpátky k tomu, proč si Janotka zaslouží ještě o něco vyšší piedestal než opory jako Jan Kliment či Filip Zorvan, jejichž jména logicky éterem rezonují rovněž. Kdo by před rokem řekl, že se Kliment, v tu dobu v Plzni nepotřebný útočník, rozstřílí a dostane do životní, reprezentační formy? A že když se zraní, tak i bez něj vyhraje oslabený tým nad Spartou (dvakrát), v Ostravě i s Plzní?
