V českém hokeji to zase začíná vřít. Do role dvou kohoutů se staví hokejový svaz (hlavně kouč Alois Hadamczik) a extraliga (především Zbyněk Kusý). Nemůžou se shodnout na tom, jestli je reprezentace to nejdůležitější. Pro koho, kdy a na jak dlouho.
Krátké uvedení do děje: Pardubice odmítly minulý týden uvolnit útočníka Petra Koukala v den srazu národního týmu (úterý), protože zrovna dohrávaly první kolo extraligy ve Vítkovicích. Což naštvalo kouče Hadamczika, protože v době reprezentační pauzy mají být ligová kluziště v Evropě osiřelá. Chyba však nebyla na straně Pardubic, které pouze přistoupily na vítkovický návrh. Spor o Koukala odmával spíš souhlas ředitele extraligy Stanislava Šulce, jenž neměl na vsuvku do kalendáře reprezentace přistoupit.
A o co jde nyní? Za měsíc se národní mužstvo vydá do Moskvy k tradičnímu předvánočnímu turnaji, v tu samou dobu se týmy Českých Budějovic, Pardubic a Plzně chystají do Rakouska na vyvrcholení nové klubové soutěže European Trophy. A s sebou si pochopitelně chtějí vzít i své elitní hráče.
Kouč Hadamczik žádá to samé. Předem vybraného gólmana Jakuba Kováře a centra Petra Koukala pozve do Moskvy. S Koukalem se prý už předběžně dohodl. Reakce klubů je očekávaná: Ani náhodou, jedou s námi!
Kdo má na co právo?
Těžký ořech k rozlousknutí, pravda. Selský rozum mi však říká, že silnější argumenty třímá v rukou hokejový svaz. Pakliže kluby podepsaly lejstro, že nominované hráče musí do reprezentace uvolnit, tak je vše jasné a veškerá další diskuze postrádá na významu.
Jenže… GM národního týmu Slavomír Lener zkraje září dal extraligovým klubům najevo, že lidé z národního týmu jsou ochotni případně se domluvit, že klubům jejich opory nechají pro bitvy ve Vídni a Salcburku. A toho se v Budějovicích a i Pardubičtí chytli. Vzali za hotovou věc, že jejich hráče Alois Hadamczik nechá být. To si ale vyložily špatně.
A svár je na světě. Hadamczik neustoupí, tvrdí, že nad reprezentací země nic není. Kluby se také nedají. Pardubice argumentují, že své borečky platí 12 měsíců v roce, a tak si o nich budou rozhodovat samy. To logiku má.
Ale nic není černobílé. Na první pohled se může zdát, že pro šéfy klubů je reprezentování jejich hráčů nutným zlem. Místo, aby hráč odpočíval, vandruje se po Evropě, domů se vrátí unavený a do toho hned zase skáče do extraligy. Dobře.
Pravdou je však i to, že extraligový klub na hráčově členství v reprezentaci vydělává. Třeba tím, že se mu hokejista na daleko vyšší mezinárodní úrovni tzv. obouchá, pozná, kde má rezervy a doma na jejich odstranění začne pracovat. Každý start za národní mužstvo zvyšuje hráči hodnotu, na konci rovnice je i větší finanční příspěvek pro klubovou pokladnu.
A zrovna jeden z posledních příkladů je ten z Pardubic. Kdyby obránce Jakub Nakládal neměl starty v reprezentaci, do východočeského klubu by rozhodně nepřistála suma za jeho nedávné uvolnění do Ufy ve výši asi 6 milionů korun. A takových případů je mnohem víc. „Cena reprezentanta je někde úplně jinde než u ligového hráče,“ tvrdí Slavomír Lener.
Svaz může bouchnout do stolu a vynutit si Koukala s Kovářem u Mezinárodní hokejové federace IIHF. Pak by kluby nic nenadělaly a pokud by dál odmítali požadavek ČSLH, stihl by je z Curychu trest. Ale do takového šprajcu odmítá jít.
Pořád je čas dohodnout se. Ale musí se chtít, překonat ješitnost, uzemnit vlastní ego. A to je asi ten největší zádrhel.
