Česká hokejová přeměna bolí. Ale bez ní se extraliga neposune dál
Měnit uprostřed rozjeté sezony hokej změnou chování rozhodčích je obrovský risk sám o sobě. Nota bene ve zdejších krajích, kde chybu hledáme všude jinde než u sebe a dokud to jde, vymluvíme se i na nemožné. A co sudí písknou proti našim, to je prostě nesmysl, omyl a beztak čísi objednávka.
Rozkvět rozporuplných reakcí na nekompromisní styl hvízdání byl jen otázkou času. Částečně kvůli naší nátuře, především pak proto, že jak hráči, tak i arbitři se vzdělávají za pochodu. I v tolik skloňované NHL si museli zvykat, a to s nesmlouvavým postihováním hákování či seker začínali kdysi od nuly, resp. od prvního kola.
To, že Martin Ručinský otevřeně kritizuje nastalé poměry, by v pruhovaném sboru neměli vnímat jako pláč zhrzeného. Z vyřčeného je třeba vzít si ponaučení. Šampion má naprostou pravdu v tom, že je třeba hokeji zachovat (někteří sudí i vrátit) férovou agresi a říznost.
Úkol dostávají všichni zainteresovaní. Známí vyčůránci z řad hráčů nechť se odnaučí srabské háčky, jiní ať se nebojí rozdávat čisté hity. Sudí je musí (!) umět vidět a nabrat dostatečné sebevědomí, aby nepodléhali tlaku tribun a nevylučovali za každý tvrdší námaz na hrazení.
Pak se extraliga posune o kus dál. Hlavně, ať každý začne u sebe. I v Litvínově, jejichž klub v neděli po zápase poslal na tiskovku kondičního trenéra. Koho pošlou příště, šoféra autobusu?
Česká hokejová přeměna bolí, bez ní to však nepůjde. Za rok budeme rádi, že se podnikla.
