Jen nadšení na postup přes tým Finska stačit nebude
I kdyby dnes měla skončit pouť národního mužstva světovým šampionátem, zarazilo by mě, pokud by ho na cestu do kabin nevyprovázel z tribun aplaus a děkovné sbohem. Pražská aréna překypuje nevídanou atmosférou, jaká hned tak nevyčichne. Nemá kudy zmizet, i kdyby větraly všechny vstupy do libeňského paláce. A ani případné vyřazení Finy na tom nic nezmění.
Jeden důvod je po ruce. Mezi nadšení poskakujících fanoušků z ochozů a enormní zápal českých hokejistů lze položit rovnítko. Panuje symbióza, nabízené divadlo se líbí, tuzemští příznivci pojali dlouho očekávaný turnaj jako nefalšovaný karneval. V poněkud ztrápeném Česku nevídaná věc.
Přetrvávající euforie však přináší i nebezpečí. Že se pod nánosem vyplavených endorfinů z pětihvězdičkové zábavy pozapomene na strasti, jež reprezentaci souží a obepínají. A není jich málo. Podle mého trenéři s přibývající nervozitou čekají na moment, kdy si české pojetí na bojišti konečně sedne. Na všech místech a v jeden čas.
Jestli na někom, tak na Vladimíru Růžičkovi je zřetelně vidět, jak má ke spokojenosti daleko. Předaleko. Ostatně, zkuste si odmyslet vřavu, která poslední vystoupení Jágra a spol. provází. Prostě si jen stáhněte zvuk na své placaté televizi. Předváděnou hru nejspíš uvidíte v úplně jiném světle.
Považuji za hodně důležité, že hlavní kouč nepodléhá klamům, které na něj z rozvášněných tribun útočí. Zůstává realistou, který nepřetržitě hledá recept na odstranění hrubých vad.
Dnešní sok, to je věru těžká překážka. Strojová finská mašina, kde systém je zákon a úskok od šablony se nepromíjí. Ale zároveň netrestá, neboť není důvod. Česká dřina, tvrdá šichta proti nepoddajné, přitom ladně mrazivé severské síle. Zejména vysoká zeď Pekka Rinne budí respekt.
V předchozích utkáních, kdy pokaždé ztráceli, prokázali hráči charakter, morálku. Vzepětí vždy vedlo k obratu a zápisu bodů. Ale pozor, něco jiného je poškozený začátek spravovat s Němci a Švýcary, než dohánět manko s týmem Kariho Jalonena, naprostého mistra v otázkách čtení a rozboru soupeře.
A mimochodem velkého znalce české mentality. Byl to nynější vládce finské střídačky, kdo pražského Lva málem dotáhl ke Gagarinovu poháru. Svůj nynější soubor má pod naprostou kontrolou.
To samé se o druhé straně říci nedá, ovšem pořád je šance to změnit. Musí ovšem přijít o jeden level vyšší úroveň hry, než zatím byla k vidění. Modernější, rychlejší a agresivnější projev. A také stabilnější, bez náhlých propadů. Taktická vyspělost a kázeň až doteď hovořila pro skandinávského rivala, v tomto ohledu bude zapotřebí se oponentovi natěsno přiblížit.
Pokud se teoretická úloha podaří zvládnout, pak může být frenetická kulisa ingrediencí, jež vypjatý duel převáží v český prospěch. Protože, jestli je některá z přítomných armád ochotná podat výkon na 110 procent, jak praví klišé, pak to jsou Růžičkovi chráněnci.
Ještě jednou si dát Crosbyho Kanadu, by nebylo od věci. Jen nadšení však neobstojí.
