Dnešní derby Hradce proti Pardubicím? Slepí proti kulhajícím
Velká pardubická má odcváláno, východní Čechy hoří pro další spektákl. Je tu vyšponované hokejové derby mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Dnes s podtitulem: Slepí proti kulhajícím.
Osm předchozích obnovených bitev sousedů, které od sebe dělí pouhých dvacet kilometrů, zato obří rivalita, bylo vyprodaných. To dostatečně svědčí o mimořádné důležitosti mače pro celý region.
Ten další přichází zrovna v době, kdy se týmy ocitají na nelichotivých místech tabulky. Ale zatímco Mountfield ztrácí pouhé dva body na třetí Plzeň, postavení Dynama je vyloženě průšvih.
Nejprve k Pardubicím, prožívajícím hořký útlum a které zoufale čekají na tzv. nakopávací zápas. Takový, jenž týmu rozpálí sebedůvěru, ukáže, že praktikovaná schémata platí, účinkují. No, nevím.
Stále více se přikláním k názoru, že Dynamu už na úsvitu sezony akutně hrozí vyhýbání se baráži. Jedenáct odehraných kol je dostatečný počet na vyloučení faktoru smůly, špatného zdraví hráčů, pochybení arbitrů a dalších výmluv.
Průměr 1,7 vstřeleného gólu na zápas, to jsou dnešní Pardubice. Tým napěchovaný ambicemi, ovšem bez vlastnictví úderné elitní formace a fungující obrany. Symbolem soužení je Petr Sýkora, pozorovat ho ve verzi podzim 2015 je hodně smutné. Víc smutné než zarážející. Střelec a rychlík od pánaboha, nyní zatím jen stín někdejší velikosti. Možná ho k obvyklým výkonům nepustí zdraví, možná má v šestatřiceti prázdnou nádrž. Možná to, možná ono. Vlastně je fuk, co je za tím, faktem zůstává, že bez jeho gólů se Dynamo neprobere.
Kdo poctivě sleduje pardubické plahočení, musí ho napadnout otázka: Čeho se vlastně míní chytnout? O co se můžou opřít? Snad o gólmany. A dál? Pište, volejte…
Přišli noví trenéři. Říhův odchod se čekal, ve velkém klubu bývá trpělivost vždy kratší než na schovanějších adresách. Duo Král-Zadina má před sebou slibnou budoucnost. Je však otázkou, zda jim právě teď neschází k rukám prověřený praktik. Josef Paleček, tamější kapacita s nadhledem, by mi na záchrannou misi pasoval náramně. Dodal by rozvahu.
V Hockeytownu mocně vyhlíží listopadovou přestávku. V ní musí narychlo přebudovat hru, dodat jí výbušnost, údernost, kompaktnost. Měli by přestat řešit odstup na desítku, začít budovat s dlouhodobějším výhledem a doufat, že se z toho přece jen něco urodí.
V Hradci klid. Na jak dlouho?
Kdovíjaká pohoda nevládne ani pod Bílou věží. V Hradci mohou zůstávat v relativním klidu, zmíněné titěrné manko na bronzové osídlení dává kabině dobrý základ k odpichu výš. Ten však nastane pouze tehdy, pokud Mountfield dodá vyšší preciznost své často kostrbaté hře. Držet stejný flek s loňským kádrem, nikdo neřekne ani popel. Ale s tímto? Hovět si v elitní čtyřce je povinnost. Také nutnost pro výhodnější nasazení v předpokládaném a vedením vyžadovaném semifinále.
V Hradci díky finančnímu zázemí není svízel s tuningem kádru, jako s jeho efektivním využitím. Skládání hráčů k sobě, hledání vhodných spojení zabírá mnohem více času. Je to citlivé téma. Kabina překypuje mazáky, tudíž upozadění vlastních cílů ve prospěch společné myšlenky nebývá snadné. Vždycky to zkrátka někdo odnese. Nejistota přitápěná nervozitou se pak přelívá i do klíčových přesilových her. Zrovna ty naposledy proti Varům pomluvil i kouč Draisaitl.
Přesto všechno zmíněné je fantastické, že i na bitvu slepého s kulhajícím dorazí deset tisíc fanoušků. Hrát tužku a mít plný barák, kdo to může říct? Tak dobrou chuť!
