Co stojí za další stopkou pro Hudlera? Klišé o potížistovi i vlastní tahy
Co jsem komu udělal? Tahle otázka dozajista poletuje hlavou Jiřího Hudlera, pro nějž zůstal zapovězen další luxusní turnaj. Nyní možná vůbec nejnašlapanější v hokejové historii. Odpověď nenachází. Místo toho přichází pocit nechtěné prašivky.
Vezměme si to po pořádku. Růžička a olympijský Vancouver 2010, Hadamczik a Hry v Soči 2014 a nyní Jandačovo Toronto. To už je trochu příliš nominačních incidentů na hráče, jenž v zámořských týmech patříval k lídrům, dobrým duším kabiny a o jehož talentu se nikdy nepochybovalo.
Loni se z podceňovaného Calgary senzačně vecpal do elitní desítky bodování NHL, poté si dokráčel i pro jednu z prestižních ligových cen. Byl na vrcholu. Z hlediska reprezentace v nesprávný čas. Zkrátka to na nominační uznání nestačilo.
Zaznamenání hodné je, že o Hudlerovi všichni tři trenéři uvažovali do poslední chvíle a nakonec stejně jeden vedle druhého raději zvolili alternativu. Dost sázím na to, že při finálním rozhodování stavitelé týmu úplně nepominuli hráčovu pověst, která je mnohými v tuzemsku vnímána jako kontroverzní.
Kdysi tu vznikl dojem, že není úplně jednoduchý případ, a od té doby se to s ním veze. Nějaká minusová procenta to zřejmě přineslo.
Za některá další si nejspíš může sám hráč. Tak třeba, kdyby před šesti roky před šampionátem v Německu nevzkázal Růžičkovi, ať se optá jinde. To v rámci odvetného opatření za Vancouver. Vzpomeňme, že u týmu tehdy byl i Josef Jandač. Kdyby dva roky poté nehleděl na absenci smlouvy v NHL a pomáhal Hadamczikovi na šampionátu ve Skandinávii. Třeba by mu Soči klaplo.
Jakmile máte jako kouč po ruce archivní případy se shodným resumé, získáte vhodnou oporu pro vlastní rozhodnutí. A pokud k tomu přidáte zaplombovaný názor, že jinde než v prvních dvou řadách (dopředu obsazených) hrát nemůže, pro Hudlera tradičně hořký výrok je znovu na scéně.
