Přiblíží se o nějaký ten centimetr Gretzkému, zvýrazní náskok před legendami stlačenými pod ním, každý jeho gól i nahrávka budou míchat historií. Jaromír Jágr by i v příští sezoně NHL hrál na solidní úrovni, rozhodně by nespadl do kategorie kmetů s neschopností poznat, kdy je čas odejít, brodících se arénami kvůli pochybným metám, jež stejně málokdo docení, a nutí své okolí být shovívavým. Ne, Jágr je docela jiný případ.
Na druhou stranu, co z toho? Nejsou jiné úkoly důležitější? Není víc nikoli virtuální, nýbrž skutečná a přímá pomoc mateřskému Kladnu? Rytíři si v první lize evidentně nevědí rady. Nevrátit se ani na třetí pokus do extraligy je velká facka a čára přes rozpočet. Ba co víc, nebýt po pádu dolů dokonce ani jednou v baráži, to je průšvih a velká otázka pro v klubového majitele ohledně stavby kádru.
Otázka pro Jágra.
Nejspíš si maloval, že (nejen) pro něj kabina elitní ligu s přehledem vyhraje a on se do ní vrátí s pompou jako největší eso a se stále slušnou zásobárnou sil. Pokud v létě opustí luxusní zámořský svět, nejvyšší domácí soutěž si dopřeje nejdřív v šestačtyřiceti, není ale vyloučený i černější scénář.
Jistě, vyrazit na mač do Kadaně či Benátek není taková pecka jako se chystat na bitvy u Rangers nebo v Chicagu. Byť ne hned, význam méně příjemného rozhodnutí by však Jágr jednou docenil.
Související články
