Kamarád Straka? Ne. Jágr ukázal na Třinec. Vlastně, na koho jiného
Když Jaromír Jágr mluví o lásce, bývají to silná, emotivní vyjádření. Jako při čtvrteční tiskové konferenci v Kladně, uspořádané k návratu ikony do kladenského klubu. Hokejový velikán otevírá svoje nitro jako žádný jiný český sportovec. Ač je osobním nastavením velice citlivým člověkem, nemá problém se o niterních záležitostech (samozřejmě do určité míry) bavit veřejně.
Jeho obdivovatelé jej uctívají i za tuto vlastnost. A čím dál víc. Zbožňují jej nejen za unikátní hokejové umění, ale i za způsob vystupování, chování. U řady jiných skvělých sportovců ten pocit nesdílíte, ovšem u Jágra se vám dostává dojmu, že je vlastně úplně obyčejný kluk a chlap, který prožívá svoje zklamání, štěstí jako každý z nás. Prostě náš Jarda.
Můžeme tu tykat, on tyká vám. Nazdar, vole, čau, ty zvíře.
Samo sebou, že je Jágr obrovským lákadlem pro kohokoli. Zvlášť v tak malé zemi. Kdo spojí svoje jméno, výrobek nebo rovnou celou fabriku s iniciály JJ a číslem 68, získá značnou výhodu, dostane se do míst, kam jiný nemá šanci na vteřinu pohlédnout. Do nejvyšších sfér.
A hlavně, to je důležité, je na něj nahlíženo podobně jako na Jágra. Přece: tak skvělý sportovec a sympatický člověk by se nespojil s nějakým hochštaplerem, podvodníkem s kdovíjakými úmysly či minulostí.
Zároveň je na místě říci, že tak slavný a vyhledávaný člověk jako on potřebuje v Česku jistou ochranu, štít vlivných, pocit bezpečí ve chvíli, kdy se vrací domů. Ve svém okolí potřebuje lidi, kteří se mu starají o program, o investice a zajišťují celkový servis. Tak, aby váha starostí byla co nejmenší a on se mohl soustředit na věci, které ho baví a živí.
Tím se dostávám k rozuzlení, které Jaromír Jágr osobně potvrdil. V případě, že mu kladenská mise nevyjde podle představ, je připravený na sebe navléci dres Ocelářů a hájit barvy Třince. Pro leckoho je to nepochopitelný krok, pro někoho překvapivý, další vlastně nic jiného ani nečekali.
Pánové Černošek, Chrenek, Šafarčík a řada dalších stojí za hromadou pětihvězdičkových akcí v Česku. Do tohoto soukolí dlouhodobě náleží i Jaromír Jágr. Má to logiku, netvrdím, že ne. A ve stejné stáji najdeme i extraligový Třinec.
Kdo po návratu legendy uvažoval nad plánem B pro Jágra a vsadil na emoce, pocity či srdce, musela ho napadnout Plzeň. Kdo tako jiný. Velký kamarád Martin Straka jako šéf prosperujícího klubu, lídr tabulky s vyladěnou kabinou, výborný hokej, jasné ambice na finále.
Byl by to silný příběh setkání dvou kumpánů z Pittsburghu a newyorských Rangers, parťáků z Nagana, co k sobě vždycky měli blízko. Jágr by do týmu zapadl už na parkovišti před halou.
Ta představa, že spolu se Strakou na jedné lodi šturmují za extraligovým titulem... Nemluvě o vzdálenosti mezi domovem a západočeskou metropolí, která se se štrapácí do Třince nedá srovnat. Cestování vrtulníkem do Slezska a zpět? Príma.
Na svoji volbu má Jágr neoddiskutovatelné, nezpochybnitelné právo, zároveň však v ní můžeme číst předzvěst toho, co se začne dít, až Jaromír Jágr skončí s aktivní kariérou. K figurám vysoké politiky má už nyní blízko. Virtuální angažmá v Třinci s tím souvisí.
