První, co mě napadlo, jakmile hokejisté Vítkovic vyfasovali do čtvrtfinále extraligového play off Kometu: A sakra, to bude zatraceně těžká písemka! Po tak výborné základní části nepříjemný, nemilosrdný, skoro až smrtící „los“.

Mít v tabulce po 52 odehraných kolech o jediný bod více, Ostrava by přeskočila Třinec a šla na, ať se na mě nikdo nezlobí, na mnohem hratelnější Pardubice. Takhle se před Petrovu armádu postavil obhájce titulu, oponent nejtěžší. Což obnáší navléct na sebe montérky, rozloučit se s rodinou, protože jdete těžce dřít, na nic jiného než na hokej nemůžete mít nastavenou hlavu.
Ale co naplat, chce-li vítkovický klub změnit trvalé bydliště a z ligového průměru, kde strávil škaredě let, se přestěhovat mezi smetánku, musí se naučit srážet i kolosy. Tou Kometa v domácích podmínkách bezesporu je.
Ne, po prvním mači se nevydávají lístky na semifinále, není nic rozhodnutého, ale pravdou je i to, že kódy se rozdávaly právě v úvodním utkání. Z hlediska Komety určitě. Když jde do akce šampion, když jde obhajovat, někde v hlavě má, že to bude bolet, že to bude složité, nejisté. Nikdy pořádně nevíte, jak na place budete vypadat, nota bene proti nažhaveným a progresivním Vítkovicím, snícím o semifinále, možná o finále.
Brno si však v zásadní chvíli poradilo, získalo klíčový bod pro naladění mysli, do odvety nastoupí o poznání sebevědomější, může si to režírovat po svém, nikam se zbytečně nehnat. Určitě si oddechl i Martin Erat, lídr týmu. Ne snad kvůli sobě, ale spíš proto, že bude mít po ruce klidnější kumpány. Pozorná Kometa ve středu otevře minimální počet okének, pokud vůbec nějaké. Vítkovičtí musí každou šanci využít, jinak si nemile zavaří.

