Božské Pardubice? Ano, ale pokud do Třince nepřibalí pokoru, vyletí
Pardubický hokej, který se docela nedávno nacházel ve stavu klinické smrti a jenž už drahně dlouhou dobu marně hledá majitele, jenž by převzal klub i s hodně tučným kumulovaným mínusem, není daleko od stavu nefalšované extáze. Můžou za to nezřídka podávané srdnaté, zdravě poctivé výkony na samé hranici sebeobětování hráčů Dynama, jemuž výtečný servis připravuje celý realizační tým. Dynamo žije semifinálový sen a není to přitom žádná virtuální realita, žádné bizarní sci-fi, nýbrž skutečnost.
Posledních asi pět let se málokdo odvážil zmínit slovo Hockeytown v souvislosti s Pardubicemi, toto spojení se vžilo v honosné éře zhruba mezi roky 2003 až 2012. Přinesla tři tituly, další medaile, ale hlavně obrovský hlad místních po značkovém hokeji. Následovalo ovšem období temna, odchod generálního manažera Kusého, akutní blízkost sestupu.
Až teď se vše vrací do někdejších kolejí. Dynamo svému oponentovi z Třince až nechutně otravuje život, vypjatou čtvrtfinálovou sadu rozsoudí až sedmý duel, v neděli na ocelářském ledě.
Zatím platilo, že při všech zápasech hosté utřeli nos, ale jak známo, v poslední sedmé bitvě není favoritem nikdo. Pardubice si jedou do Slezska pro postup. Naprosto bez pochyb na něj mají.
Po páteční show Dynama se zdá Třinec pokleslý na mysli. Ale pozor, jen na první pohled, dole vydrží maximálně do půlnoci. Dál už ne.
On totiž výsledek 6:3 dost mate. Přes veškerou euforii v aréně, vyvolanou děním v prostřední třetině, kterou domácí ovládli 3:0, je třeba zmínit i poměr střel v tomto úseku, 20:8 pro Třinec. Na kdyby se nehraje, ale kdyby za stavu 2:1 Matyáš a po něm Marcinko proměnili svoje tutovky, mohlo to celé dopadnout úplně jinak.
Takhle ovšem fantastický Ondřej Kacetl pomohl k úžasným trefám Antonína Duška či Davida Tomáška, s jistou dávkou kliky padly i góly J. Sýkory a Poulíčka. Říkám si, jestli toho štěstí nebylo pro Pardubické až zbytečně moc… V neděli to totiž bude úplně jiné kafe. Hodně díky tomu, jak Třinec naložil s de facto prohraným utkáním.
Všimli jste si, že to Oceláři ani za stavu 1:5 nezabalili? Byl to hodně důležitý moment. A je to i známka zdravého mužstva, které se umí poprat s těžkostmi. Přitom bylo z 99 procent hotovo, komu by se chtělo fárat, že… Varaďovi hoši klidně mohli pošetřit síly, schovat si nějaké ty watty navíc na neděli. Svorně odmítli, zkusili se vymačkat k senzaci, hitovali, hráli na maximum. Nakonec z jejich strany velmi dobrá práce, domů se poraženým odjíždělo s mnohem lepším pocitem. Se zajímavou nadějí.
Také Třinec bezpečně ví, že na Dynamo má. Tahle hokejová srážka bude mít parádní gradaci.
Čím dřív si Pardubice uvědomí, že nebyly zase o tolik lepší, tím lépe pro ně. Zapomenout na páteční exkluzivní momenty a nabrat pokoru po kilech, s tím musí začít. V opačném případě se mohou těšit na hodně hořkou a dlouhou nedělní cestu domů.
