Z dresu do kvádra, z kvádra do dresu. Jágra zájem nabíjí, ale může ho uštvat
Na málokteré tiskovce Miloš Říha nehraje hlavní roli. Z jeho řeči skrápěné slzami po návratu z květnového šampionátu v Bratislavě se stal hit. Říha chytne, ať už povídá cokoli. Půl roku poté kouč národního týmu představuje nominaci na listopadový turnaj Karjala. Jenže hlavní figurou je někdo úplně jiný. A sice čerstvě jmenovaný ambasador partnerství Českého hokeje a společnosti Kaufland. Za jiných okolností byste mávli rukou a jméno pečlivě uhlazeného „kravaťáka“ nezaregistrovali. Kdyby ovšem nešlo o Jaromíra Jágra. Ne, JJ68 nemizí. Nemá to v plánu.
Kdo se před časem těšil na odcházení čísla 68 ze scény, kdo doufal v postupné zapomínání na veteránovy sportovní výtvory v druhé nejvyšší soutěži, má smůlu. Ten, kdo předpokládal, že Jágrovy techtle mechtle s prezidentskou suitou a tolik propíraným výjezdem do Číny zničí renomé ikonické značky, těžce se zmýlil.
Marná sláva. Jágr je pořád magnet. A dlouho bude. Kam se hne, tam je živo, plnost očekávání, chvění v předtuše neobyčejného dění, zážitku. Byť o tom 47letý hokejový bard nemluví, právě z neutuchající žádostivosti lidí bere energii do svého přetrvávajícího účinkování na hokejových jevištích.
Být zájem publika vlažný, stejný či podobný by byl přístup Jaromíra Jágra na podzimu kariéry k tréninku a souvisejícím procedurám. Nesnáší fázi drilování herní fazony, ale činí ji s vervou neustále, neboť miluje, když se cítí v ráži a pálí góly.
A jiná cesta k nirváně, jak ji vnímá on, nevede. To má pak pocit, že mu je sladkých pětadvacet. Ovace z tribun jsou pro něj drogou, o niž nedokáže přijít.
