Vítkovice - Mountfield HK: takhle sedmkrát? Nebojte, ono to přijde
Sedm takových zápasů, jako bylo včerejší první semifinále Vítkovice - Mountfield HK (0:1 po nájezdech), asi vidět nepotřebujete, že? Co kdyby se tahle série odehrála na dvě, maximálně na tři vítězné partie – brali byste, viďte? Ale nebojte, to se poddá. A rychle změní.
Jde o to, že na sebe narazily týmy, které se potřebují nejprve pořádně poznat, prozkoumat, oťukat. Než to naplno rozbalí. Základní část je něco jiného než boj o finálovou místenku.
Jak Vítkovice, tak Hradec cítí obrovskou šanci a nechtějí hned na začátku sady riskovat víc, než je záhodno. Ostravský soubor čeká na velké finále dvanáct let, Mountfield se tak daleko nikdy nedostal. Tomu odpovídá zabezpečení domobrany.
Je taky znát vzájemný respekt. Holaňovi svěřenci vědí, že Hradec je mnohem rychlejší jednotka než Kometa v předchozím boji. A tomu musí uzpůsobit hru. Dopředu? Jasně. Ale dozadu dvojnásob zodpovědně a ostražitě.
Martincův soubor má pro změnu jasno v tom, že přecházet přes robustní a tvrdé ostravské chlapáky taky nebude žádný med. V tom jsou modrobílí daleko dál než Liberec.
Tohle hokejové rande bude o hledání mezírek v pohyblivém betonu a i mezi betony obou výtečně koncentrovaných brankářů. Kdo má blíž k šachům či deskriptivní geometrii, bude si lebedit. Ale už dnes může být vše jinak.
„Můžete“ škrtněte.
