Hromadný casting, hláška, fůůů... To nechcete. Brno skončilo, zapomeňte!
KOMENTÁŘ MIROSLAVA HORÁKA | Až takový úlet, jaký mají na svědomí Slováci vyřazením Róberta Lantošiho, české vybírání jmen pro šampionát v Praze nepřineslo. I tak došlo v klíčové finální fázi na diskutabilní kroky, jejichž odezva zbytečně zatěžkala vzduch před pátečním startem s Finy. Bylo to nutné?
Radim Rulík se evidentně zalekl (ne)dění na brněnském ledě, zatáhl ruční brzdu a vrátil se ve svých myšlenkách na samý úvod sezony, kdy při první akci v rámci listopadové Karjaly Češi excelovali stylem, na jaký Švédové ani Finové nenašli protilék. S postupujícími měsíci začala z druhé strany přicházet silnější oponentura, kdy už únorové Švédské hry naplno ukázaly, že počáteční ofenzivní a frontální rambajs vyšuměl a začíná tuhý boj nejen o každý bod, ale i zajímavou ofenzivní akci.
Sestupná výkonnost reprezentace vyvrcholila hrubě nepovedenými manévry v Brně, kde nevyšlo nic, počínaje nadbytečným počtem hráčů, slabými zápasy a konče pochmurnou tiskovkou s bolestnou absencí potřebných vyjádření a vysvětlení.
Parádní rozjezd do nové éry dostal tvrdý direkt v nejméně vhodný čas. Takřka celoroční snažení (téměř) vyhučelo komínem, až došlo do stadia, kdy se ořezaný tým musí během pár dnů zkonsolidovat, vyhnat všudypřítomné rozpaky, najít nejen poztrácenou tvář na bojišti, hlavně pak seštelovat vnitřní pohon, v osazenstvu kabiny zažehnout plamen a rychle vybudovat tvůrčí atmosféru.
Jasně, zní to klišovitě až budovatelsky, ovšem pokud si sami hráči honem nevytvoří fungující prostředí se zřetelně rozdělenými rolemi a úkoly, pak opravdu nezbude než zajít do kostela zapálit svíčky a pomodlit se, jak o tom (snad v nadsázce) mluvil na konci Betano Hockey Games hokejový šéf Alois Hadamczik.
Zatímco konkurenti týden před šampionátem ladili sestavu, herní styl a hráčům dopřávali prostor k sehrání se a cizelování návyků – na což jim stačila jedna šatna – Češi uspořádali
