Český hokej je závislý na pár lidech, kteří do něj pumpují své finanční prostředky. Jen málokdo končí po sezoně, v níž financoval extraligový klub, v černých číslech. Jde o záležitost spíše prodělečnou. Nebýt veřejných peněz od měst a krajů, byly by v tuzemsku potíže mnohem větší, častější a viditelnější.
V minulosti řešila trable s penězi většina klubů. I takový Třinec, u něhož se vžilo používání přízviska „bohatý“, před několika lety občas poslal výplaty hráčům se zpožděním. Z nedávné minulosti lze zmínit případy Slavie či Karlových Varů, které svým svěřencům doplácely gáže dle splátkového kalendáře s několikaměsíčním zpožděním. Teď se do prekérní situace dostal Chomutov.
Michal Vondrka postupoval – na rozdíl od jiných – velmi rychle. Obrátil se na hráčskou asociaci i na extraligovou smírčí komisi, tedy nejvyšší instanci s rozhodovací pravomocí. Není prvním hráčem, kterému některý z klubů dluží. Snad nikdo ale neřešil situaci tak radikálně. Chce vypovědět smlouvu. Vzít, co mu patří. Skončit. Odejít.
A nikdo mu to nemůže mít za zlé. Tři nezaplacené výplaty? V případě Vondrky půjde zcela jistě o částku přesahující milion korun. Ač jsou v Česku vzhledem k finančním možnostem klubů hráči přepláceni, jedná se o dost peněz.
Většina hokejistů se i tak extraligovým angažmá nezabezpečí. Musí živit rodinu, platit hypotéky a složenky, jako všichni. Není tady hráč, který by si mohl říct, že si dá v září volno, všechno v klidu vyřeší a začne zase v prosinci. Tak to není.
Už loni se u Pirátů řešily těžkosti s rozpočtem. Chtěli dotaci od města, nedočkali se. Hrozilo stěhování jinam. V zájmu českého hokeje je, ať spor s Vondrkou není předzvěstí mnohem větších problémů.