Léta se v extralize neudála takhle zvučná výměna. Petr Vrána do Třince za Robertse Bukartse, ten si spakoval bágl a už ve čtvrtek se hlásil na Spartě. Fanoušci i široká hokejová veřejnost řeší, kdo se stane vítězem, a kdo poraženým tohoto třaskavého trejdu. Přispěji svou trochou do ledového mlýna a řeknu, že Oceláři.
Ať táhne, když ve Spartě nechce být! Reakce fanoušků pražského klubu na odchod Petra Vrány na sebe nenechaly dlouho čekat. Vyčítají mu, že si coby kapitán vydupal odchod, že neunesl slova kritiky sportovního manažera Michala Broše.
Za sebe říkám, že změna zaměstnavatele byla jediným možným řešením hráčovy situace. Ostrá slova Broše už byla jen poslední kapkou poháru, který prostě přetekl. Hlavním důvodem konce ale rozhodně nebyla. Manažer ale tak jako tak přestřelil. Na místo, aby hráče sjel mezi čtyřma očima, nebo aspoň za zavřenými dveřmi kabiny, udělal to veřejně. Možná cíleně, možná toho teď lituje. Těžko říct.
Situace ale rozhodně není tak černobílá, jak jí vidí veřejnost. Vrána ve Spartě nebyl spokojený s přístupem vedení dlouhodobě. Znovu to ukazuje na pokroucené vztahy uvnitř klubu. Symbióza šatna-trenéři-vedení nefunguje. Z přímky je klikatice plná naštvání. Není náhoda, že v posledních letech skončilo v klubu spoustu vynikajících hráčů za dost podivných okolností.
Osobně ve Vránovi vidím borce, který má stále obří potenciál se zvednout. Charakterově skvělý člověk, přirozený lídr. Hokejově frajer, který je na sebe schopen vzít odpovědnost v těžkou chvíli. Že se mu to ve Spartě rok a půl nedařilo, nemusí být jen jeho chyba. Když nejste v pohodě, výsledkově se nedaří, do šatny vám chodí nadávat sponzoři a navrch občas dostanete sodu v novinách? Na to každý žaludek nemá. Zvlášť, když není srdcem sparťan.
Vsadím se, že v Třinci se vrátí do střelecké pohody. Ofenziva nebude stát a padat s jeho výkony. Nasedne do stroje, který šlape. Havran zase roztáhne křídla.
Oceláři za něj obětovali lotyšského snajpra Robertse Bukartse, který však zatím vypadá, že mu jeho oblíbenou pušku vyměnil za dětskou pistolku. Řekl bych, že ve Slezsku jsou rádi, že se ho zbavili za tak skvělou protihodnotu. Zvlášť, když Bukarts do mančaftu zrovna nezapadl.
O tom, že tým po jeho odchodu zrovna nepláče, svědčí i slova nadšení brankáře Šimona Hrubce. „Ježiš, já z toho mám hroznou radost! Myslím, že je to trejd roku. Skvělá zpráva! V šatně jsme z toho všichni nadšení, že se to povedlo, ani jsme v to nevěřili,“ usmíval se ve čtvrtek.
Bukarts má být pro Spartu spasitelem. Role ho čeká drasticky těžší. Nechci vynášet předčasné soudy, ale když nezvládl úlohu v Třinci, těžko se gólových madel chytí ve Spartě, která na něj okamžitě naloží tíhu očekávání.
Témata:
extraliga, blog, Třinec, sport, sparta, hokej, Roberts Bukarts, Petr Vrána, Ondřej Kuchař, Sport na Heureka.cz
Související články
