České hokejistky na olympiádě? Bolavá cesta hodná obrovského uznání
KOMENTÁŘ ONDŘEJE KUCHAŘE | Ženský hokej se tu dělal a vlastně pořád ještě dělá tak trochu na koleni. Byť investice do něj stále rostou, pořád je na okraji zájmu. Nikoho příliš netáhne. Schválně, kolik byste zvládli vyjmenovat českých hokejistek? Vsadím se, že moc by jich nebylo.
Už jen pro cestu, jakou ženy kolem trenéra Tomáše Paciny urazily, však zaslouží velký respekt. A vaši pozornost v následujících čtrnácti dnech. Za to, že ve zdejších podmínkách utvořily úspěšný tým. Ano, už samotný postup na olympiádu je velkým úspěchem. Vždyť se taková věc povedla poprvé v historii. Jistě, pomohlo rozšíření turnaje z osmi na deset účastnických států, ale stejně. Na to se historie ptát nebude.
Není to tak dávno, co se na ně kdekdo v pivní republice koukal skrz prsty. Kam neseš ten bágl? Tvůj brácha hraje hokej? Cože, to ty? Ale vždyť holky přece hokej nehrají! Podobné řeči slyšely hokejistky během své bolavé štreky často. Přesto se nevzdaly, posměšné pohledy unesly a teď jsou zaslouženě tam, kde toužily. „Doma se na mě spousta lidí dívá skrz prsty jenom proto, že mi něco chybí mezi nohama,“ posteskla si nedávno v rozhovoru pro Sport brankářka Klára Peslarová. Už ve čtvrtek si na ledě s pěti kruhy i ona poslechne národní hymnu.
Není to tak dávno, co ženský nároďák neměl ani pořádný realizační tým a na reprezentačních srazech dámy fasovaly pánské XL oblečení, které pak vracely, aby ho zase příště dostaly jiné holky. „Hodně lidem to může připadat divné, pro mě je ale úplně úžasné, že jsme teď dostaly dámskou kolekci oblečení,“ popsala kapitánka Alena Mills.
Není to tak dávno, co hrály na mistrovství světa béčkovou skupinu a při setkání s lepšími soupeřkami dostaly nařezáno. Ještě před deseti lety schytaly třeba od Finek desítku a na ledě jen koukaly, jaké mají Seveřanky rány a jak krásně bruslí. Teď už dovedou být vicemistryním světa z roku 2019 takřka vyrovnanými soupeřkami.
Všechny reprezentantky navíc vyrostly jako růže mezi trním. Odmala hrály hokej s chlapci, jelikož v Česku stále nejsou soutěže čistě pro dívky. Nutno však říct, že tohle ani samy členky nároďáku nevnímají jako něco, proč by je měl někdo litovat. Naopak. Hra mezi kluky je posunula, zlepšila. Konkurence tam byla logicky nepoměrně vyšší.
Zatímco z mnoha jejich spoluhráčů jsou teď do konce života zabezpečené hvězdy, ony mají k hraní hokeje ještě druhé zaměstnání. Co hokejem vydělají, do něj většinou zpátky vrazí. Jsou rády, že jim příjem pokryje výdaje se sportem spojené. Tím se mimochodem taky tak trochu vrací do dob barona Coubertina a prvopočátku olympijských her, které měly být pouze pro amatéry.
A přes to všechno se klidně může stát, že z Pekingu přivezou lepší výsledek než jejich mužští kolegové. Avšak zatímco u týmu Filipa Pešána by zlatá medaile zase takovým šokem nebyla, v ženském světě je to věc takřka nemožná. Můžete se vsadit, že finále budou zase hrát Kanada a USA. Stejně jako na všech minulých olympiádách. „Jsou oproti nám tak o pětadvacet let napřed,“ má jasno kouč Pacina.
Bronz by ale klidně mohl být pro stále se zlepšující partu dosažitelný. Měl by odlesk zlata.
Zatímco český mužský hokej už roky stagnuje, ten ženský je na velkém vzestupu. Účast na Hrách může podnítit ve spoustě malých slečen touhu nazout brusle. To ostatně berou všechny hráčky národního týmu jako své poslání. Motivovat další generaci. Pomoct k tomu, aby už nemusela zažívat to, co musely ony.
