Rozhodčí Tomáš Adámek sepsal svědectví o ovlivnění prvoligového zápasu, nechal si ho notářsky ověřit a pak ho poslal na fotbalovou asociaci. Od předsedy disciplinárky víme, že se jedná o závažné informace, kvůli nimž komise zcela výjimečně svolává zasedání.
I bez toho by ovšem bylo jasné, že jde do tuhého. Když už (jakýkoli) sudí sepíše, že ho někdo někdy před půl rokem tlačil k ovlivnění výsledku, je to pro slušného člověka síla. A je jedno, zda arbitra upláceli či vydírali.
Co hůř, ještě to může být tak, že stejně jako tehdy Adámka kdosi nutil k nečistému řízení zápasu, nyní ho podobně nevybíravými prostředky tlačí druhá strana k odhalení někdejší nepravosti. Ale věřme raději tomu, že to je prostě tak, že v rozhodčím zvítězil strach a volil menší průšvih teď než obří později.
V tom případě by šlo o nesporný úspěch Křetínského kabely, protože Adámkovo doznání je velmi pravděpodobně důsledkem jejího obsahu.
Znali bychom tedy prvního poraženého z kabely vytaženého. Ale určitě nikoli toho hlavního. Jeho (jejich) jména zatím neznáme, ale jedno se v zákulisí objevuje podezřele často – Martin Svoboda aka Chřestýš.
Mluvilo se o něm jakožto o hlavním hrdinovi kabely, teď se o něm mluví jako o onom člověku, který měl Adámka tlačit k ovlivnění zápasu.
Taková snaha vždy musí někomu sloužit. Komu v tomto případě? Spekuluje se o Svobodově práci ve prospěch Plzně, ačkoli k ní není nijak smluvně vázán. Jistě by to však nedělal z vlastního rozmaru a za vlastní peníze.
V Plzni se proto musí hodně bát, co se z dopisu vyklube. Její fotbalový sen, co se fotbalového umění týče velice zasloužený, může dojít k rychlému probuzení.
Ale strach nechodí v Plzni pouze po Viktorce. Ve městě bydlí i šéfka sudích Dagmar Damková. Také jí se může Adámkův dopis silně dotknout. Rozhodčí, na delegacích životně závislý, byl prý vydírán tím, že si už první ligu nezapíská, pokud nebude duel řídit dle zadání.
Co to může znamenat? V nejhorším případě to, že někdo ve spojení s předsedkyní vydírá sudí. Raději si to ani nepředstavovat. „Lepší“ verze je ta, že kdosi touto možností jenom straší – ví totiž, že Romanem Berbrem, partnerem Damkové, lze strašit vždy a všude. I tak to je špatně.
Fotbal znovu ukazuje, že slova o ozdravění lhala. Jede se dál, jen po předchozí aféře v roce 2004 nastal na nějaký čas útlum.
Je to odporné. Ale aby mohlo být lépe, musí teď být ještě hůř. Obušku z kabely ven!
