Dohodě ještě chybí razítko a především samotný souhlas Michala Listkiewicze, ovšem všechno směřuje k tomu, že polský expert povede českou komisi fotbalových rozhodčích i v příští sezoně. A to navzdory tomu, že jeho hlavní podporovatel Miroslav Pelta se ocitl mimo fotbalové dění a že Listkiewicz v době nutného šetření představuje nezanedbatelnou finanční zátěž. Byla to politická nutnost. Proč?
Listkiewicz se stal symbolem změny poměrů v profesionálním fotbale. Minimálně navenek vypadá situace následovně – po Dagmar Damkové a Miroslavu Tulingerovi vede české sudí někdo, koho neřídí, neovládá Roman Berbr, tedy arcilotr českého fotbalu. A že poslední ročník, první pod vedením polského šéfa, proběhl ve srovnání s těmi předchozími významně klidněji.
Sice není tajemstvím, že Berbr nesouhlasil s Listkiewiczovým příchodem, jenže dotační kauza přemotala poměry ve fotbale tak, že i pro něho – po Peltově odchodu muže číslo jedna ve fotbale – je v současnosti výhodnější a žádoucí, aby Listkiewicz v čele komise zůstal.
Proto paradoxně sám pomáhal rozjíždět jednání s Fortunou o tom, aby se sázkovka spolupodílela na Listkiewiczově platu (dosud cca 120 tisíc korun plus další výdaje) ve chvíli, kdy asociace kouká na každou korunu dvakrát, takže by nebyl až takový problém se s polským předsedou rozloučit.
Listkiewiczovo setrvání je v současném stavu zkrátka výhodné pro všechny strany. Opak by znamenal rozbušku, o niž nikdo nestojí.
