Video se připravuje ...
KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠKVORA | Máme to tady zase. Vždy, když se v Česku koná nějaká větší akce, kde poptávka výrazně převyšuje nabídku, objeví se ono spojení – národní stadion. Je to prý nutnost. Měl by tu tedy vyrůst? Ale klidně, proč ne, když ho někdo zaplatí. Jen to nesmí být stát.
Je to pořád dokola, i argumenty se opakují. Pojďme si je projít.
Říká se, že se jedná o obrovskou reklamu pro český fotbal. Každý – to se přece nedá zapomenout – si jistě pamatujeme, že předchozí finále Konferenční ligy se hrálo v Tiraně. Brali jste to tehdy jako ohromnou reklamu albánského fotbalu? Nebo ještě jinak, tuto sobotu se hraje významově mnohem větší finále. O Ligu mistrů si to City a Inter rozdají v Istanbulu. Ten turecký fotbal, ten má grády, co?
Říká se, že se zviditelní město, celá země. Určitě si ho mohou zamilovat přímí návštěvníci, a to je jedině dobře, ovšem pro ty od televizí se bude jednat jenom o další zaměnitelné pořadatelské město v řadě let. Nic, co vybočí. Nic, kvůli čemu ho navštíví. Nebo kolik z nás bylo od loňska v Tiraně?
Říká se, že jde o významný ekonomický stimul. To už je aspoň lépe měřitelný argument. Že přijede spousta návštěvníků, kteří přijedou utratit své peníze. Že ožijí hospody a obchody. To je jistě pravda, ale asi se shodneme, že případný investor nemůže koukat na to, jestli hospodští načepují o nějaký sud navíc. Investor musí zvážit, zda se ekonomicky vyplatí provoz samotného stadionu.
A tady už je na místě připomenout, že se bavíme o miliardových částkách. Hovoří se o stadionu s kapacitou 40 tisíc diváků. Srovnatelně velké v Polsku přišly před nějakými deseti lety v přepočtu na téměř pět miliard korun. Sparta – ještě se k tomu dostaneme – nabízí výstavbu nového stánku na Strahově a při kapacitě 30 tisíc diváků mluvila o třech až čtyřech miliardách korun. V současnosti by ceny šly nejspíš znatelně nahoru.
Kdo si nepoloží otázku, zda se jedná o návratnou investici, nežije nohama na zemi. Odpověď je přitom třeba rozdělit do dvou rovin. Soukromé a státní.
Pokud by šlo o soukromou investici, nic nám do ní není a skoro nezbývá, než jí fandit. Jenom v téhle souvislosti stojí za zamyšlení, proč už něco podobného dávno nevzniklo. No, asi proto, že se ekonomicky nejedná o jistý podnik. Zvlášť ve chvíli, kdy by nešlo o stadion navázaný na pravidelný klubový fotbal.
Jak často se totiž stane, že zájem fanoušků výrazně převyšuje možnosti stadionu? Moc často ne. V případě finále evropského poháru, což může být tak jednou za deset let. Nebo pokud dorazí soupeř typu Brazílie, což se stalo jednou. Nebo když hraje národní tým zvlášť důležitý kvalifikační zápas, ale ani to není zárukou. Vždyť na utkání reprezentace se leckdy nedaří zaplnit ani současné stadiony pro necelých dvacet tisíc.
Proto se do toho tedy žádný soukromý investor, který by se měl spolehnout pouze na akce národního týmu či velké evropské zápasy, nehrne.
Jiné to může být v případě, že by stadion sloužil jako domovský stánek některého z klubů. Pak je návratnost investice nadějnější. Bavit se můžeme v podstatě pouze o Slavii nebo Spartě. O Slavii, pokud by se rozhodla navýšit stávající kapacitu. O Spartě, pokud by se jí podařilo vyjednat výstavbu nového stadionu na Strahově. Její nabídka na stadion o kapacitě třicet tisíc diváků reálně existuje, ovšem naráží na majetkové i politické překážky.
Navíc, pro úplnost, toto jsou průměrné návštěvy na Slavii a na Spartě v předchozí sezoně: 14 729 a 14 347. Tedy hluboko pod současnou kapacitou stadionů. Převis byl pouze u jarních derby obou týmů.
Ano, součástí projektu mohou být a také bývají obchody, zábavní centra, parkovací plochy. Ale zase, kdyby šlo o návratnou investici, proč už nedošlo k její realizaci?
A pak tu je možnost, že by investici učinil stát. Prostě proto, že „fotbal a fanoušek si takový stadion zaslouží“. Takový názor jde v duchu současného trendu, že někdo má na něco nárok. Žijeme v nárokové společnosti, v níž si kdejaká její složka myslí, že právě na to své od státu má právo. Je to způsob myšlení, který odporuje ekonomickým zákonitostem a mimo jiné se podílí i na současné inflaci.
Ačkoli však do kdejakého nesmyslu skutečně proudí obrovské veřejné prostředky, na národní stadion to nejspíš nebude. Renomé fotbalu je takové, že si vláda jenom těžko dovolí podobný zásah do státní kasy. Zvlášť vláda, které utíká rozpočet pod rukama.
Prostě platí, že nadšení z jedné akce nemůže přebít ekonomickou realitu.
Témata:
blog, stadion, komentář, sport, Česko, Liga mistrů UEFA, fotbal, finále, Polsko, Brazílie, Strahov, Istanbul, investice, Tirana, Fotbal na Heureka.cz
Související články
