Video se připravuje ...
BLOG JONÁŠE BARTOŠE | Kdo měl štěstí a seděl ve středu večer na tribuně v Edenu, pochopil význam fotbalu v Anglii i v Itálii. Oddané tábory fanoušků tradičních značek vytvořily finále Konferenční ligy mimořádnou kulisu. Organizace náročné akce navíc klapla výborně. Drobné excesy, které sebou desetitisíce rozdováděných návštěvníků české metropole přináší, nesmí přebít velkou reklamu pro český fotbal. Podobné zápasy chcete vidět znovu. Cesta je jediná – vzít opravdu vážně myšlenku národního stadionu.
Uspořádat jedno ze tří velkých evropských klubových finále? Chce to kuráž, diplomatické schopnosti, chuť do práce a početný štáb lidí. V akci byly stovky dobrovolníků, mraky pracovníků UEFA. Všechno do detailu nachystané pod taktovkou obří evropské organizace chrlící miliardové obraty.
Pořadatelé skousli velkou výzvu. Na zápas přiletěly do Prahy desetitisíce italských i anglických fanoušků. Dvě vytvořené prostorné fanzóny poskytly těm, co nevlastnili lístek na zápas, patřičné zázemí. Ponechme stranou předražené občerstvení, což ale návštěvnicí Prahy zvyklí na ceny z domova relativně bez problémů skousli.
Ano, někteří se chovali jako naprostí hulváti. Angličané na severní tribuně házeli plastové kelímky na hřiště a do krve zranili italského kapitána Cristiana Biraghiho. V tu chvíli se nikdo nemohl divit, pokud by sudí Carlos den Cerro Grande finále předčasně ukončil. Zadržení výtržníci v centru, oplzlosti opilých fanoušků? Další ostudné věci, jaké kazí reklamu celému fotbalovému společenství.
Ano, fotbaloví fanoušci jsou hluční. Zejména někteří jedinci z Londýna si udělali vizitku nechutných primitivů. V centru města po nich zbyl nepořádek, s nímž si ale městské služby velmi rychle poradily. Jasně. Dopravní uzavírky, cestování narvaným metrem s odérem alkoholu otravují život. Ale po dva dny se to snad dá strpět. Z tisícovek rozjařených fandů 23 zatčených? Konečná čísla jasně demonstrují, že nešlo o nějaký brutální nálet na Prahu.
Na celou akci se lze dívat druhou optikou. Praha se stala centrem evropského fotbalu. Zápas vyrábělo na místě třicet televizních společností, finále běželo po celém světě. Šlo o ohromnou reklamu pro český fotbal, pro Prahu, pro celé Česko. Člověk nemusí být velký ekonom, aby si spočítal, kolik obchodníků na celé akci vydělalo. Naplněné hotely, hospody, bary, centrum města napěchované lidmi ochotných utrácet. V době ekonomického marastu velmi příjemné osvěžení.
Ve spojení se šlapající organizací Praha předvedla, že na velké akce stačí. Polohou v centrální Evropě nahrává lokalitou, rozvinutou infrastrukturou, relativně bezpečným prostředím i potřebným zázemím. Tak proč stát v koutě a nepokoušet se o podobné akce znovu?
Asociace potřebuje jediné - větší národní stadion. Elektrizující atmosféra v Edenu nepřebije fakt, že 18 000 diváků je na sledované finále zkrátka málo. Česko jako jedna z mála evropských zemí nedisponuje stadionem pro více jak 20 000 diváků. Není od věci uvažovat o dvojnásobné kapacitě, kterou by třeba středeční finále bez problémů naplnilo. Stejně tak velké koncerty nebo jiné mimosportovní masové akce.
Nehraje až takovou roli, zda vyroste nový stadion na Strahově, nebo se rozšíří kapacita stávajícího Edenu. Důležité je, aby vznikl a Česko mohlo znovu předvést organizační talent na nejvyšší úrovni.
Témata:
blog, sport, Jonáš Bartoš, isportstudio-heineken, Česko, Anglie, Itálie, fotbal, UEFA, Praha, Evropa, finále, Londýn, reklama, Fotbal na Heureka.cz
Související články
