Po 34 dnech marnosti se v úterý konečně objevila nabídka, která může nastartovat seriózní rozhovory o podobě nové kolektivní smlouvy NHL. Předložili ji vlastníci klubů a navrhují v ní nové dělení příjmů ligy mezi majitele a hráče rovným dílem, 50-50 neboli fifty-fifty, po našem půl napůl.
Šéf soutěže Gary Bettman se zároveň snažil ubezpečit, že ústupek majitelů od původně požadovaných 46 procent ve prospěch hráčů rozhodně nepovede ke snižování platů, které hokejistům zaručují již uzavřené smlouvy.
Návrh byl předložen s výhledem, že by základní část měla začít 2. listopadu a program se zhustí tak, aby týmy i po odložení začátku stihly sehrát plnou nálož 82 zápasů.
To prý nebude problém, ani kdyby liga ztratila téměř měsíc. Ale pokud se má všechno stihnout, má NHLPA necelý týden. Zatím je jisté pouze jedno: až s vedením ligy budou zástupci hráčů jednat příště, už se bude mluvit k věci, a nikoli jen o podružnostech typu jakou objednat pizzu k svačině a kdo ji zaplatí. Jenže s jakým výsledkem?
Výkřik „50 na 50“ se v titulcích náramně vyjímá, ovšem co všechno se skrývá za tímhle nablýskaným billboardem, to vědí jen bossové NHL, kteří návrh připravovali.
A totéž se teď snaží rozklíčovat odboráři a jejich suita. Na první pohled to vypadá, že chod událostí vzal zcela zásadní obrat. Ale pořád ještě to není povel, aby hráči roztroušení po Evropě začali balit a chystali se, že je zavolají zpátky do práce.
Majitelé klubů se v byznysu zatraceně vyznají. Řečeno slovy klasika, určitě nechtějí slevu zadarmo, takže možná jen klamou čísly. Jejich slogan „50 na 50“ vypadá lákavě, ale čert může být schován někde jinde.
Naoko vstřícný návrh nemusí být pouze projevem vůle dohodnout se. Dá se vnímat i jako snaha přenést další odpovědnost na NHLPA a vyvinout na ni větší tlak.
Je to upozornění, že ti zlí přece nejsou bossové klubů. Už se přece vynasnažili dost a teď už ať se konečně předvedou milánkové z unie, když tolik touží po tom, aby se zase hrálo. Tak to je předhazováno i navenek.
Zatím není známo, jak se hráčské odbory k návrhu postaví. Navíc tady nejde jen o poměr přerozdělování zisku. Zatímco pro Bettmana jsou zřejmě ústředním tématem procenta, pro hráče představují jen jednu z několika významných otázek, které je zneklidňují.
I v některých z nich se vlastníci umírnili. Hokejisté se stávají volnými agenty ve věku 28 let, přičemž musejí v NHL působit osm let. Dosud to bylo sedm, ale první verze návrhu z letošního srpna hovořila dokonce o 10 letech.
Nástupní smlouvy pro nováčky nebudou na tři roky jako dosud, nýbrž na čtyři. NHL původně žádala pět let. Platnost nových smluv se omezuje na pět let, což je jediné ustanovení ze srpnového návrhu, které zůstalo beze změny. Naopak arbitráž se rušit nebude.
Hráčům, kteří ještě nenastoupili do náhradních angažmá různě po světě, jejich asociace doporučila, aby chvíli posečkali. I tohle vypadá jako náznak, že se konec výluky blíží.
Ale spíš je to pobídka, aby se nezranili a šetřili síly na možná nejnáročnější a nejnabitější sezonu v historii. Jinak se nic nemění. Pořád se může stát, že se nic nerozčísne a obě strany se nedomluví. V tom případě bude výluka opravdu hodně dlouhá.
