Vokoun vypadl z čeřenu. Všichni aspoň vědí, na čem jsou
Tomáš Vokoun je na sto procent rozhodnutý, že národní tým už pro něj není. Není to příznivá zpráva. Ale zatím poslední zlatý gólman české reprezentace a hrdina šampionátů 2005 a 2010 i s výhledem na příští olympiádu v Soči sám v předstihu rozlouskl zatím doutnající dilema.
Na rovinu vzkázal: Příště mě nepřemlouvejte, nastal čas pro jiné. Podobně mluvil už na olympiádě ve Vancouveru, tehdy si však za svými slovy tak sveřepě nestál, mohlo z něj mluvit zklamání. Jenže pak si to rozmyslel. I proto Vokounovu omluvenku před šampionátem 2011 provázela spousta dohadů a nejistoty, jakmile se nedohodl s Floridou na nové smlouvě a začal si v NHL hledat nové angažmá. Stejně jako jeho loňskou neúčast, kdy se zranil.
I tyhle nepříznivé okolnosti vynesly místo Vokouna na volné místo v reprezentačním čeřenu další gólmany v čele s Ondřejem Pavelcem, který pojede po vyřazení Winnipegu na mistrovství světa a bude předpokládanou jedničkou pro Soči. Před třemi, čtyřmi lety by taková ztráta představovala málem neřešitelný problém. Pozice jedničky pro velké turnaje nebyla stejně zapikolovaná a nedostižná jako třeba pro gólmany draftované New Jersey Devils, kde už bezmála dvě desetiletí neochvějně vládne Martin Brodeur. Ovšem vhodných nástupců se nenašlo dost. A tak třeba v roce 2009 nakonec zaskočil na poslední chvíli tehdy mezinárodně ještě neprotřelý Jakub Štěpánek.
Mezitím se však urodili další skvělí brankáři, situace se pronikavě změnila. Pavelec, Štěpánek, Jakub Kovář, Alexander Salák, Michal Neuvirth nebo třeba Petr Mrázek… Česká škola dneska nemá v NHL osm, devět zástupců jako Finové nebo Švédi. Ovšem špička se utěšeně rozrůstá, brankáři jsou rozesetí všude po světě a ve svých týmech měla většina z nich silnou pozici.
Když se Vokoun vyjadřuje, že jeho nástupci už jsou lepší než on, nezní to jako alibismus. Odvedl svoje, v 36 letech se nepotřebuje nikam tlačit a nic dokazovat, chce mít klid a čas na rodinu. V reprezentaci se neobjevil od zlatého šampionátu 2010 v Německu. Mezinárodní kariéru tedy ukončil stylově a nejlíp jak mohl, ziskem titulu mistra světa. Reprezentační kapitolu uzavřel. A všichni ostatní teď aspoň už vědí, na čem jsou.
