Mnoho halasu pro nic? Sudí může napáchat škodu, jakou nenaHradí
Bylo to jako přistihnout někoho při krádeži. A hlavní rozhodčí René Hradil se při utkání Třince proti Spartě loupeže dopustil. Extraligu píská dost dlouho na to, aby si dovedl poradit v zapeklité situaci, jaká nastala při samostatných nájezdech, a kterou posoudil zcela v rozporu s pravidly.
V nich stojí, že pokud při penaltách dojde k posunutí brankové konstrukce následkem natažení nohy brankáře, gól se neuzná pouze v případě, že puk neskončí v brance. Dokonce ani není možné situaci přezkoumávat. Hradil tedy hrubě chyboval hned dvakrát: šel se poradit k videu a posléze neuznal sparťanovi Janu Buchtelemu regulérní trefu, přestože ho i kolega Michal Hrubý vyzval, že by měl branku potvrdit.
Co Reného Hradila vedlo k tomu, že se zachoval jinak, musí vědět jen on sám. Kolem výkladu pravidla, které má zamezovat i tomu, aby si gólmani při nájezdech vypomáhali nečestnými způsoby, tápali všichni. Televizní komentátoři, aktéři zápasu. Včetně hlavního rozhodčího. Přitom kdo jiný by měl mít naprosto jasno, než on? Hradilova neznalost je stejně nepochopitelná a skandální, jako kdyby dopravní strážník netušil, jestli se dává přednost zprava nebo zleva. Hráči, trenéři a všichni ostatní jsou v tomhle případě další účastníci silničního provozu.
Když v minulé sezoně během čtvrtfinále potrestala extraligová disciplinárka za hrubé fauly dva třinecké hráče, vyslali Oceláři do pražské centrály početnou delegaci, která se snažila tvrdit, že se vlastně ničeho nedopustili. Třinečtí tak činili i v domnění, že došlo k podjatému jednání, což jim extraligoví šerifové jednoznačně vyvrátili.
Sparta však tentokrát troubí na poplach zcela oprávněně. Fatální chybu rozhodčího mohli sledovat všichni. Jenže komise rozhodčích mívá k názornosti a otevřenosti hokejových soudců hodně daleko. Drží se hesla, že mnoho halasu je pro nic. K výkonům se nikdo nesmí v den zápasu vyjadřovat, o postizích za přehmaty svých chráněnců tajuplně mlčí, nebo přesněji, najít tyto informace pod nánosem vzorově očíslovaných svazových zpráv je úkol hodný počítačových hackerů.
V zápase Třince se Spartou šlo o jeden ukradený bod. Ten může být nakonec důležitý, ale taky nemusí. Dovedete si však představit, co by takový do nebe volající přehmat mohl způsobit během play off? Tahle chyba se už nedá nahradit. Pokud si komise rozhodčích není schopna pohlídat, jak jsou na tom její chráněnci se znalostí pravidel, pak by s tím měla něco dělat a taky musí vynést náležitý trest. Aby si rozhodčí procvičili paměť a něco takového se už neopakovalo.
