Neber úplatky, nebo se z toho zblázníš? Povyk kvůli prkotině
Někoho baví oduševnělý humor u Cimrmanů, jiný se válí smíchy u Kameňáku. A tak se různí i názory, jestli byl povedený vtip pustit po zápase Chomutova v Mladé Boleslavi úryvek z klasiky „Jáchyme, hoď ho do stroje!“. Ladislav Smojlak v roli ředitele autoservisu v něm nabádá: „Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho blázníš.“
Fórek moderátora známého jako Doktor Buben nebyl adresný, nic neovlivnil, prý měl jen po skončení zápasu pobavit diváky. Trenérský štáb chomutovského týmu v čele s Vladimírem Růžičkou věc přešel bez povšimnutí, natož známek citového pohnutí.
Zato jiní si slavnou hlášku dali do souvislosti s tím, že Růžička je od jara vyšetřován kvůli údajné korupční aféře. A stejně tak to mohli vztáhnout na jeho asistenta Jana Šťastného, jenž v minulosti čelil podobným podezřením.
Doktor Buben alias Pavel Hájek je sám bubeník, hlavně na houpavé reggae vynikající, ale občas si taky rád pořádně praští. Tak jako hecuje atmosféru na stadionu a hráčům domácího mužstva, dřív na Spartě, v posledních letech v Mladé Boleslavi.
Hraje písničky podle jejich gusta, rýpne si sem tam do soupeřů. Radku Dudovi pouštěl pravidelně úryvek ze skladby „Radek“ od Alkeholu, Ladislavu Lubinovi zase z písně „Láďa“ od Kabátu. Když měl Jaroslav Bednář ještě vztah s Darou Rolincovou, vyhrával mu „Zvonky šťastia“. Kladeňákům patřila dechárna „Kamarádi, dolů sfárejme!“
Když se onehdy na Spartě servali Roman Vopat s Liborem Ustrnulem, začal Buben hrát „Chtěl bych být víc, než přítel tvůj“. A když si někdo stěžoval u rozhodčího, pustil mu hlas brečícího dítěte. Dokonce i Jaromíru Jágrovi. Ten se po něm jen zlostně ohlédl a pak mávl rukou.
Je jasné, že o posledním Bubnově výstřelku se mluví. On sám si prvotně myslel, že pobaví lidi. Ovšem když má najednou věc prozkoumávat ředitel extraligy, už je to zbytečně moc křiku pro nic. Zase jenom hra na něco, co nejsme a jen se tak tváříme. Hraničí to s kroky, kterými se v dnešní pokroucené době ubírá televizní (ne)zábava, z níž dávno zmizela satira typu „Česká soda“, protože nebyla vždy úplně korektní a mocní se u nich neplácali do břicha, protože se v ní viděli. Vystřídaly ji bezpohlavní pořady připomínající „skvosty“ ze zlatého fondu socialistické šmíry.
Stejně to vypadá i se stavem všech těch vyvolávačů na zimních stadionech. Podobné to je v kolem nás, kdy může být považován za podivína nebo dokonce popotahován člověk, který estébáka nazve estébákem.
Nejlepší bude, když extraliga nad nedávno otevřeným případem zaklapne desky. Když se jednou v Liberci na kostce u záběru Vladimíra Růžičky objevil nápis „Money, money, money,“ bylo to mnohem trapnější, nikdo se však takovou prkotinou nezabýval.
Od Bubna to nemusel být zrovna úžasný nápad. Ale to by si měli vyřešit v Mladé Boleslavi. Promluvit mu do duše, on už si to přebere. A tím by to mělo zhasnout.
Bubnovy hlášky bývají na hraně, on sám však taky zná limity, za které nepůjde. Nikoho třeba nezesměšňuje kvůli vrozené vadě řeči. Mimochodem, pouštět ukázky z českých filmů chce i nadále. Diváci si aspoň rozšíří obzory, a to nejen hudební. Příště by mohl dát třeba něco z „Vrchní, prchni!“
U kolegy... jsme platili...
