Pavel Bárta
5. prosince 2020 • 16:17

Proč nebyl Gretzky na MS dvacítek nejlepší. Kdy a jak zářil Duba

Autor: Pavel Bárta
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Nezmarova vize a Kaniovy peníze: nový Liberec. Co Kulenovič a Slavia?
SESTŘIH: Everton - Liverpool 2:0. Překvapení v Merseyside derby, Reds se vzdaluje titul
VŠECHNA VIDEA ZDE

Jasně, byly to doby, kdy i celky jako Německo či Švýcarsko odcházely z ledu s dvojcifernými příděly. Na mistrovství světa dvacítek 1993 Švédové spráskali Japonce rovnou dvaceti kousky a Peter Forsberg se podílel na deseti z nich. Proti slabému soupeři přišel k tolika bodům lacino, nicméně jeho výkonu se dlouho nikdo přiblížil, až v roce 2011 devíti body proti Lotyšsku ruský útočník Jevgenij Kuzněcov. Celkově však už nikdo na juniorském mistrovství světa nedominoval tak jako pozdější hvězda Colorada a dvojnásobný vítěz Stanley Cupu.



Nebo k tomu nikdo nedostal šanci. Jako Wayne Gretzky. Při svém galapředstavení na mistrovství světa 1978 v pouhých šestnácti letech v šesti zápasech získal sedmnáct bodů, tedy téměř tři body na zápas. V turnaji však už nikdy nenastoupil, byl až příliš dobrý, aby vydržel mezi juniory. I proto je anketa TSN jednou z mála, kterou neovládl.

O Connoru McDavidovi se taky vědělo, že je dalším velkým hráčem. Zářil už v době, kdy body naskakovaly pomaleji. Před pěti roky jich posbíral v sedmi utkáních jedenáct. Na další šampionát už se však taky nedostal.

Body, případně čísla brankářů jsou jedním z mála měřítek napříč časem, i když se dají těžko srovnávat. Měnil se hokej, poměr sil, herní formát. Forsberg však zářil v Gävle 1993 jako nikdo před ním ani po něm. S Markusem Näslundem, svým křídlem z celku MODO, otřásali bodovými i střeleckým rekordy, nebo je rozmetali. Dalo se přemítat, jestli byl Forsberg lepší než Pavel Bure. Nicméně dvacítkami prošlo tolik skvělých hráčů, kteří se mezi pětadvacet vyvolených prostě vejít nemohli.

Nejslavnější hokejista historie Wayne Gretzky se dočkal v Naganu velké pozornosti
Nejslavnější hokejista historie Wayne Gretzky se dočkal v Naganu velké pozornosti

 

Česká brankářská škola

Tomáš Duba měl po cestě za obhajobou zlata v roce 2001 stejná čísla, jako o šest let později Carey Price. Petr Mrázek byl jediný, kterého vyhlásili nejlepším gólmanem turnaje, i přestože jeho tým nepostoupil do semifinále. Mimochodem, tehdy v Calgary se o vyřazení postaral v prodloužení Kuzněcov. A za Rusy chytal Andrej Vasijlevskij, který v turnaji vychytal za tři roky jedenáct vítězných utkání a posbíral tři medaile. Do hitparády se nakonec taky nevtěsnal.

V dnešní době už málokdy někdo vyčníval tak jako Forsberg nebo Bure. Možná Thomas Chabot, od roku 2017 dosud jediný obránce vyhlášený nejužitečnějším hráčem. V top 25 taky není. Ona i volba nejlepších hráčů turnaje bývá rébus. Chabota mohl předběhnout Drew Doughty. Po finále 2008 v Pardubicích jsem byl u debaty, kdy se na direktoriátu domlouvali, jestli to dát jemu nebo brankáři Stevu Masonovi. Mladíci s javorovými listy radostně křepčili na ledě, Brad Marchand v bruslích pobíhal po tribuně s pohárem mistrů světa. Mezitím se rozhodlo, že MVP bude Mason.

Dávno pryč jsou doby, kdy šampionát zajímal hlavně skauty a příbuzné hráčů. Turnaj se ze skromných začátků proměnil v monstrózní akci. Hodně tomu pomohla hlavně kanadská televize TSN, která ve vánočním čase posílá na turnaj svoje komentátorské hvězdy a početný podpůrný štáb. Dvacítky dostala do domácností. A jakmile hraje finále Kanada, vypadá to v hokejové zemi jak v Americe při Super Bowlu. V ulicích nepotkáte živáčka.

Svoji specifickou, někdy až domáckou atmosféru si ovšem turnaj aspoň částečně uchoval dodnes. Každý se baví s každým, na ochozu potkáte tu Scottyho Bowmana, tu Theo Fleuryho nebo Raye Bourquea. Jeden přijel na sraz bývalých mistrů světa, druhému v turnaji hraje syn. V útrobách haly a v ochozech míjíte další velikány, kteří pracují pro kluby, nebo mladíky, na které byste mimo led neměli nárok. Třeba zrovna McDavida, který se v recepci na chvilku potkal s rodiči.

Poslední československý šampionát

V onom Forsbergově ročníku 1993 se zaskvěl Jan Vopat jako obránce šesti trefami. Výběr Československa, za který nastoupili třeba ještě František Kaberle, David Výborný, Pavol Demitra či Petr Ton, se střetl s Japonskem v boudě u městečka Skutskär, asi půl hodinku jízdy od Gävle. O půlnoci se rozdělil společný stát na dva. Po vítězství 14:2 mladíkům zahráli hymnu IIHF. Kdyby tehdejší trenér Vladimír Vůjtek nebyl té dobroty a nevzal mě s týmem, nedostal bych se na zápas, ale hlavně z něj. A i kdyby mač TSN vysílala, ve Švédsku se tehdy nedala chytit.

To by se dneska nestalo. Ale posedět na pivu například s otcem Joshe Morrisseyho a poslouchat, jak syna kanadský kouč dusí, to se poštěstí poměrně často. Bronz posledního společného výběru Československa z roku 1993 zůstal zároveň poslední medailí až do roku 2000, kdy český výběr vybojoval poprvé titul juniorských mistrů světa.

Finále jsme sledovali s kolegy na dálku v restauraci holešovické haly po zápase Sparty. U nás se zápas nevysílal, na obrazovce byl zapnutý teletext. Utkání bez branek se protáhlo do nájezdů. Pár piv trvalo, než naskočil výsledek 1:0 a u něj jméno střelce Milana Krafta. Dneska se dvacet let starým vzpomínkám můžeme smát. Není to zase tak dávno. Ale je vidět, jak se svět změnil.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud