RECENZE: Jágr budu já! Děti Nagana? Příběh každého z nás. Můžou dojmout

Slavnostní premiéra proběhne ve středu 22. února, tedy přesně 25 let poté, co hokejisté vybojovali na olympiádě v Naganu historický triumf. Kdo to vnímal, vzpomene si, kde a jak ty chvíle prožíval. Režisér a autor scénáře Dan Pánek řekl, že „Děti Nagana“ jsou jeho nejosobnějším dílem, vnesl do něj spoustu vlastních zážitků. Ale svým způsobem je to příběh o každém z nás.

Začíná v době, kdy vrcholí Turnaj století a děti se ve školách místo vyučování dívají na své hrdiny. Když pak mlátí na ulici hokejkami do tenisáku, chtějí být jako Lang, Reichel , Ručinský . „ Jágr jsem já!“ křikne jeden z nich.

Hlavní postava filmu s příznačným jménem Dominik, jehož ztvárnil Tomáš Brenton, nejvíc obdivuje brankáře Haška. Jeho spolužačka Káťu v podání Johanky Rackové prohlásí. „Už vím, kdo budu. Jirka Dopita . Prostě se mi líbí.“ Není to návrat do budoucnosti. Takhle to bylo u holek občas už tenkrát.

Hlavní námět filmu je jednoduchý. Jedenáctiletý kluk, maličko outsider, jehož rodina nemá peněz nazbyt, kterému ve škole nejde matematika a naštve se, jakmile se mu něco nedaří, chce začít hrát hokej. Doma mu to nedovolí. Založí hokejbalový tým a vymyslí pro něj název Šavle, podle Haškova klubu v Buffalu. Uklohní vyrážečku z učebnice angličtiny a jde do akce.

Kluci vyzvou starší a sebevědomější výrostky z vedlejší vesnice, co si říkají Rudá křídla. Dostanou od nich nakládačku a Dom po debaklu naštvaně končí. Brzy však nesourodá parta podceňovaných dětí začne pracovat na velké výzvě: Porazit Rudá křídla a zjednat si respekt.

Ujme se jich otec jednoho z nich. Chlapácký Karel Dvořák, jehož ztělesňuje Hynek Čermák, je někdejší profesionální hokejista. V garáži mu visí dres Sparty, s manželkou se občas hádá a má pocit, že mu čas a sny protékají mezi prsty. V partě kamarádů na ulici vidí sebe, když byl jako oni. Taky si všimne, jak jsou na plácku marní. Rozhodne se, že jim v přípravě na životní duel proti namachrovaným rivalům ze sousední vesnice pomůže.

Začne kluky trénovat, přinese trička se znakem Šavlí a Dominikovi daruje staré chrániče holení. „Nikdo není víc než tým,“ opakuje známou mantru. V klíčové bitvě jeho chlapci ztrácejí, ale zápas otočí. Ve chvílích radostného dojetí zjihne i Dominikův nevlídný otčím, který fandil vlastnímu synovi bojujícímu na opačné straně. Právě ten se na konci stává Brendanem Shanahanem. Nepromění rozhodující penaltu proti Dominikovi, který vykouzlí stejný zákrok jako český Dominátor na olympiádě.

„Děti Nagana“ nejsou jen o tom, že žádný sen není příliš velký, jak praví jeho motto. Film se odehrává v několika rovinách, sport se v něm mísí s rodinnými a osobními dramaty. Kluci hrají na plácku, ale zároveň řeší trable se spolužáky, s děvčaty, doma. Hlavnímu představiteli záleží na tom, aby se zalíbil holce ze sousedství, doma to taky nemá jednoduché.

Ve filmu se podařilo zachytit atmosféru českého maloměsta z konce 90. let a dobu, v níž se děj odehrává. Dokreslují ji detaily, rekvizity a kostýmy, včetně Karlovy šusťákovky a kníru.

Dominik má pokoj plný plakátů. Jeho vzor ožívá ve snech a fotce v dětském pokoji, ale hokejové kartičky, které tenkrát hýbaly světem, kupodivu nesbírá. Hašek se v omlazené podobě mihne ještě na závěrečném mači a odjíždí bourákem, který v té době opravdu vlastnil. Ale tohle už je trochu navíc.

Akční scény z hokejových zápasů se málokdy podaří zachytit tak, aby působily věrně. Tom Breton prý hokej hraje a spíš musel předstírat, že mu nejde, ale celkově to není žádná krasojízda a rychle se střídající záběry vyznívají někdy strojeně.

Prostředí, v němž se odehrává závěrečný duel, by se hodilo spíš pro kohoutí zápasy. Scéna po vítězství, kdy se v prašném oparu Šavle sešikují do radostného chumle, je patetická a dlouhá. Zato skladba „Heroes“ od Davida Bowieho v podání Vojtěcha Dyka ovšem sedne náramně, i když to devadesátky nejsou.

Děda jezdí očkovat králíky a Dominikovi jednou vyštrachá starou přilbu s drátěnou maskou, neboť sám taky chytal. Vytáhne fotku, na níž je s Haškem a Petrem Břízou. Zvláštní, že to vnukovi neřekl dřív. Ale skončil náhle a za zvláštních okolností. Něco podělal. Ale co, se nedozvíme.

„Aby vám nepraskla cévka,“ křikne po rozčíleném Karlovi drzoun z Rudých křídel. Připitý rozhodčí o Šavlích utrousí hlášku, že jsou spíš HC Kapesní kudličky. Ale nečekejte, že u Dětí Naganu se hodně nasmějete. Snímek, který se bude od příštího týdne hrát v kinech, je laskavý a občas až dojemný.

Určitě má šanci okouzlit dětskou duši i v dnešních časech, kdy děti zabíjejí čas hodinami na sociálních sítích, sledováním youtuberů a videí. Tenkrát byl největším trestem zákaz jít ven, a nikoli zabavení mobilu. Kluci jezdili na zápasy na kolech, dneska je vozí v drahých autech. I ta touha vyhrát a něco tomu obětovat vyčpěla.

Rodinný film se sportovní tématikou tady dlouho nebyl. Z Dětí Nagana přirozeně a bez poučování vyznívá, jak důležitá je pro děti podpora a pochopení rodičů, potažmo dalších dospělých. Jak je sport utváří a rozvíjí, i lidsky. A že je potřeba mít správné vzory a dobrý příklad. To platí pořád, byť spousta dnešních dětí sportuje nejvýš u počítače.

Jeden herec mi vyprávěl vtip, co je v jeho branži noční můrou: „Představ si, že se ti v okamžiku promítne celý život a natočíš to. Pak se na film podívá kritik a dá mu jednu hvězdičku z pěti možných.“ Filmový kritik nejsem. Dětem Nagana dávám čtyři.

Hokej

17. února 2023 • 09:55

Herec Čermák o filmu Děti Nagana: Byl jsem dojatý. Co dělal před 25 lety?

Hokej

17. února 2023 • 11:06

Co dnes dělají šampioni z Nagana: podnikatelé, politici, rentiér i psí hotel