Pavel Bárta
17. února 2023 • 13:35

Herec Čermák o filmu Děti Nagana: Byl jsem dojatý. Co dělal před 25 lety?

Autor: Pavel Bárta
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Messi a spol. poprvé doma. V Argentině velkolepě vítali šampiony z mistrovství světa
SESTŘIH: Třinec - Sparta Praha 2:4. Hosté berou druhý bod v sérii, rozhodl Kempný
VŠECHNA VIDEA ZDE

Každý chtěl být jako Hašek, Ručinský a další. „Jágr jsem já!“ křikne jeden z hrdinů rodinného filmu „Děti Nagana“, který odráží dobu konce devadesátých let, kdy čeští hokejisté triumfovali na olympiádě v Naganu. Do kin vstoupí symbolicky 22. února, tedy na den přesně 25 let od slavného finále. „Dává dětem možnost vidět správné vzory, což je v dnešní době hrozně důležité,“ řekl deníku Sport, který je partnerem filmu, herec Hynek Čermák, jenž ztvárnil postavu kníratého trenéra. Malou roli si zahrál Dominik Hašek, jenž byl patronem filmu.



Vozy Škoda Favorit nebo 120, hračky Tamagoči a další výdobytky. Film „Děti Nagana“ však pojednává hlavně o hrdinství a splněném snu, byť nejde o tak velké vítězství jako zisk zlata na olympiádě, ale v tu chvíli není o moc menší. Hynek Čermák vede jako amatérský kouč partu kluků do důležitého zápasu s hokejkami a tenisákem proti rivalům z vedlejší vesnice. Děj má několik dalších rovin, ale tady se hraje o respekt a taky přízeň nejlepší holky ze třídy.

Film jste už viděl, co mu říkáte?
„Viděl jsem ho dvakrát a měl z něj hroznou radost. Dává dětem možnost vidět správné vzory, což je v dnešní době hrozně důležité. Ale netvrdím, že má tendenci něco vyučovat. Je to vzpomínka už i na moje mládí. Možná proto jsem byl dojatý. Taky jsem se zasmál a zároveň hodně styděl, protože dětští herci jsou vynikající. O hodně lepší než my, vystudovaní herci. Ale to tak bývá.

Čím ještě vás film potěšil?
„Není plácnutím do vody, jak se občas ve filmové branži stává. Není to snímek, co se natočil proto, abychom měli na své hypotéky. Myslím, že i za dvacet let bude pořád v české kinematografii něco znamenat. O tom jsem přesvědčený.“

Nagano je pro film jakousi alegorií. Vzpomenete si, co jste dělal před čtvrtstoletím během olympijského finále?
„Byl jsem s klukama v jednom bytě. Parta, koukali jsme na hokej.“

Hrálo se brzy ráno našeho času. Přivstali jste si?
„My jsme ani nešli spát, aby to mělo ty koule.“

Na Staroměstské náměstí jste potom šel?
„To ne. Já nemám moc rád, když je někde moc lidí najednou. A tohle jsem měl už tenkrát před pětadvaceti lety.“

Který zápas jste prožíval nejvíc?
„Pro mě bylo nejdůležitější právě finále s Ruskem.“

Film pojednává o tom, jak si malí kluci z páté třídy splní sen. Měl jste taky v tomhle věku sny?
„No jasně že měl. A vlastně jsem si je všechny v životě splnil. Ale hokejista jsem nikdy být nechtěl. Jo, zkoušel jsem to. Hrál jsem taky gólmana v seriálu Poslední sezona v režii Hynka Bočana. Tehdy jsem absolvoval několik desítek tréninků a zápasů třeba v odborářské lize, dokonce utkání proti Jágr Teamu. Takže já jsem pochopil, jak těžká je to práce.“

Jaké bylo hrát trenéra? Musel jste se na roli připravovat?
„Ne. Já jsem si uvědomil, že pro mě je důležité navázat hlavně kontakt s dětskými herci, a sice takový, aby mi věřili, že můžu být jejich trenér. Byl to tedy spíš otcovský přístup.“

Hodně jste hrál taky drsany, mafiány, kriminalisty. Co tahle role, když vám ji nabídli?
„Přečetl jsem si scénář, přišel mi výborný. S Danem Pánkem mám jako s režisérem dobrou zkušenost. Dělali jsme spolu seriál Za oponou. Pro mě nebyl důvod to nevzít.“

Našel byste ve filmu nějaký nejlepší, nejsilnější moment?
„To se asi těžko pojmenovává. Baví mě Johanka (Racková), jak hraje svoji roli. Je to hrozně talentovaná holka, ještě ke všemu je podobná mé manželce.“

A co zajímavost z natáčení? Co se vám vybaví?
„Obrovský obdiv k těm dětem, protože jsme točili v teplotách kolem čtyřiceti stupňů a děti opravdu v jednom kuse hrály hokej na betonu. To si málokdo uvědomí, že to není prdel. Takhle hrát a ještě k tomu radostně.“

Ve filmu vystupuje Dominik Hašek , mihl se tam Slavomír Lener . Měl jste nějakého hokejového hrdinu?
„Tenkrát? Asi úplně ne. Já jsem je měl rád všechny.“

Máte mezi hokejisty kamarády?
„S Patrikem Eliášem se od té doby znám, s Jirkou Hrdinou taky. A pak znám slavného hokejistu Martina Dejdara .“

Na olympiádu jel český tým jako outsider, všichni ho podceňovali, po příjezdu kolem něj nebyl takový humbuk jako kolem Kanaďanů, Američanů, Rusů. Češi pak vyhráli. Film je o malých klucích, ale příběh pojednává vlastně o tomtéž. Jak porazit ty velké, silné, namachrované borce?
„Tohle téma tam taky je. Možná o to aktuálnější je v dnešní politické situaci. Třeba to tak dopadne i ve světě. To by bylo skvělé.“

Pak je tam silná vztahová rovina. Dojala vás?
„Ano. A hrozně se mi líbí Danův rukopis, že jakmile nás jako diváky dojme, vzápětí to shodí nějakým fórem, což si myslím, že je hrozně hezké.“

Jaký máte k hokeji vůbec vztah? Jste velký fanoušek?
„Právě že vůbec. Ani hokej, ani fotbal, nic takového. Já když se na něco podívám, a to se mi málokdy podaří, je to na zápas v šermu. Baví mě letecká akrobacie a někdy se podívám na box. Ale že bych byl fanouškem, to ne. Mistrovství světa mě nezajímá, natož liga. David Novotný nebo Ondřej Trojan, to jsou šílenci. Když se hrají tyhle zápasy, je lepší nechodit do divadla, protože já utrousím slovo a oni by mě zabili.“

Takže ptát se, komu fandíte, je zbytečnost?
„České filharmonii. Například. (směje se) Jsem spíš fanoušek kultury než sportu. Ale každý to nějak máme.“

Řekl jste, že věříte, že film bude něco znamenat ještě za dvacet let. Je tohle tím, co mu chcete popřát?
„To určitě a taky bych mu chtěl popřát nějaké následníky. V tomhle žánru. To by bylo fajn.“

Herci a tvůrci filmu Děti Nagana při novinářské projekci snímku
Herci a tvůrci filmu Děti Nagana při novinářské projekci snímku

Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud