Šlágr Plzeň - Sparta skončil atentátem na fotbal. Bohužel logicky
Viktoria Plzeň vs. Sparta Praha – šlágr, který český fotbal opět usvědčil z nedůvěryhodnosti, neprofesionálního řízení a pokřivené morálky. O tom všem podala důkaz nafilmovaná penalta reprezentanta Limberského, kterou odpískal sudí Radek Matějek. Tahle akce a reakce až masochisticky obnažila všechny vředy tuzemského fotbalu. Jsou léčeny jen naoko, což vždycky náš fotbal po čase doběhne. Teď v podobě zkaženého svátku ligového podzimu, i když nabídl jinak na domácí ligové poměry nadprůměrnou podívanou. Rozeberme si, proč to tak logicky skončilo.
Začněme u rozhodčího Radka Matějka. Kdyby byl český fotbal řízen profesionálně a maximální důvěryhodnost by pro něj byla absolutní prioritou, nikdy by komise rozhodčích nemohla svěřit tento zápas do jeho rukou.
Byl to Matějek, kdo mylnými rozhodnutími zařídil v posledním ligovém kole výhru Boleslavi v Liberci, kterou potřebovala k postupu do kvalifikace Ligy mistrů.
V profesionálním a transparentním prostředí by ihned po takové „vraždě na fotbal“ musel zmizet doživotně ze seznamu rozhodčích pro první a druhou ligu. Jednoznačně totiž prokázal profesní neschopnost a je úplně lhostejné, jestli vědomě či nevědomě.
Jenže místo toho si mohl vesele pískat dál a teď mu nová komise rozhodčích v čele s Dagmar Damkovou, členkou komise rozhodčích UEFA, dokonce svěřila za odměnu hit podzimu. To je naprosto absurdní!
Výsledek podle toho dopadl. Matějek ve prospěch Plzně nařídil pokutový kop za faul na Limberského, který byl ale ve skutečnosti nasimulovaným pádem. Měl tudíž plzeňského obránce potrestat žlutou kartou. Zvláště když UEFA, kde mimochodem zasedá Damková, už pár let hlásá, že sudí mají tvrdě postihovat simulování.
Tentýž Matějek na druhé straně velkoryse přehlédne v plzeňské šestnáctce jasný faul Řezníka na Krejčího nebo svěrací kazajku, do níž při rohu, sváže Čišovský Kweukeho. A to jsou jen nejkřiklavější minely, kterých se dopustil.
Špatnými rozhodnutími tedy pomohl k Plzni k důležité výhře, ale hlavně – udělal další atentát na fotbal. Pokud ho Damková vyškrtne nadobro ze seznamu, bude proto platit heslo: přece, ale pozdě.
Pojďme k chování Davida Limberského. Tenhle bek je reprezentantem a měl by být vzorem pro ostatní. Ve hře i v chování. To první v sobotu splnil, tomu druhému se vysmál.
Limberský po utkání prostřednictvím televize rozeslal do republiky tento popis rozhodující momentu utkání: „Škobrtnul jsem o nohu sparťana, jasná penalta!“ Lhal. Sám si totiž schválně zaháčkoval nohu za nohu Hušbauera, který už mu ji stahoval z cesty.
Kdo hrál fotbal, potvrdí, že tohle každý, kdo si jde pro penaltu, moc dobře ví. Kdyby se tatáž situace udála na opačné straně, bude Limberský jako první křičet, že je Limberský lhář.
Bohužel i tohle chování je v českém fotbale brané za normu. Opakuje se to každý víkend. Pak to celý český fotbal doběhne na mezinárodní scéně. Vyčůrané padání k zemi tam nikdo netoleruje a naši hráči se tomu diví, protože z domova jsou zvyklí na opačnou praxi. Takže Limberského a Plzeň tímhle připískáváním rozhodčí ve skutečnosti poškodil.
Sparta si zase stěžuje na tendenční rozhodování sudího Matějka, přitom před pár roky zaměstnávala Ivana Horníka, kterému nedávno vypršel trest za korupci. Do křesla svazového předsedy pomáhala Miroslavovi Peltovi, který v policejních odposleších ještě v barvách Sparty mluvil o cinklém jaru.
Majitel plzeňského klubu Tomáš Paclík pro změnu před volbou předsedy fotbalové asociace veřejně prohlásil, že pokud vyhraje Pelta, okamžitě klub prodává. Nyní je stále majitelem klubu a na utkání reprezentační jednadvacítky s Walesem seděl s Peltou na tribuně a vypadali jako největší kámoši.
Kdepak, český fotbal si vesele dál žije v iluzi, že vředy stačí maskovat a nikdy už nevyplavou na povrch.
