Propadák v Kosovu je logický, stejně jako basketbalová fantazie | iSport.cz
Pavel Hartman
7. září 2019 • 21:56

Propadák v Kosovu je logický, stejně jako basketbalová fantazie

TOP VIDEA
Kouč Sparty Krupp: I vloni jsme dobře odstartovali. Přijde Neuvirth? Kouč Sparty Krupp: I vloni jsme dobře odstartovali. Přijde Neuvirth?
Smutek i slzy... Kellnerová na Prague Playoffs závodit nebude. Představí se ale jako ambasadorka Smutek i slzy... Kellnerová na Prague Playoffs závodit nebude. Představí se ale jako ambasadorka
VŠECHNA VIDEA ZDE

Jeden den, dva české reprezentační výběry na mezinárodním fóru v akci a výsledek? Kontrast jako Brno!



Basketbalisté potvrdili, že jsou světoví. V osmifinále šampionátu, kam se prokousali přes nemilosrdnou kvalifikaci a ještě tvrdší skupinu, deklasovali Brazílii, která předtím na turnaji ani jednou neprohrála a patřila ke kandidátům na titul. Herně favorita roztrhali na kusy. I bez zraněného Veselého, což je po Satoranském druhá největší hvězda.

Fotbalisté o pár hodin později nestačili v kvalifikaci mistrovství Evropy, na jehož závěrečný turnaj postupuje po opakovaném rozšíření už téměř každý, na reprezentaci Kosova, dvoumilionového státečku. Herně outsidera nepřehráli, i když byli v plné sestavě, zatímco soupeř se musel obejít bez pěti zraněných hráčů základní jedenáctky.

Takhle vypadala radost na české lavičce
Takhle vypadala radost na české lavičce

Proč ten diametrální rozdíl?

Basketbalisté pracují v duchu moderní doby. Hru mají postavenou na skvělém týmovém charakteru, rychlosti, jasné herní organizaci a chuti se zlepšovat. Připomeňme si, co říkal Tomáš Satoranský před duelem s Brazilci: „Viděli jsme, že když se hraje trochu pomaleji, jsou Brazilci mnohem silnější. My hráli od začátku s vysokým nasazením a naštěstí jsme nepolevili ani ve druhém poločase.“

Rychle a s vysokou intenzitou po celý zápas můžete hrát jedině, když tak trénujete a jste na to adaptovaní. A máte v kádru hráče, kteří tak mohou hrát. S pomalými hráči totiž nemůžete hrát rychle.

České basketbalové národní mužstvo tyto zásady naplňuje. Podívejte se na rychlost přihrávek, na rychlé přepínání z obrany do útoku a naopak, na rychlou přechodovou fázi, když je jí třeba, na rychlost a obratnost i těch největších čahounů, na rychlost myšlení všech hráčů a na touhu po překonávání vlastních limitů. Martin Kříž si po utržené achilovce vydupe obrovskou dřinou zázračný bleskový návrat na palubovky a vytouženou cestu na MS. Ondřej Balvín dře o prázdninách s individuálním koučem, aby byl pod košem ještě lepší. Pro Tomáše Satoranského je to už dávno samozřejmost.

Nikdo z dotyčných nefňuká, nefilmuje pády, nestěžuje si, že tohle nejde a tamto taky ne a nebojí se na sebe podívat kriticky i po vyhraném zápase.

ANALÝZA MS: Satoranský rozjel show, hrál nejlepší zápas na turnaji!

Fotbalisté píšou tvrdohlavě jiný příběh. I oni musí vědět, že rychlost a týmová organizace jsou základní předpoklady úspěchu na mezinárodním poli. Naposledy jim o tom podala opětovný důkaz pražská Slavia. Kompaktním týmovým presinkem a rychlou přímočarou ofenzivou doplula na jaře do čtvrtfinále Evropské ligy, ve kterém obstála v konfrontaci i s Chelsea, teď k tomu připojila postup do Ligy mistrů.

Odezva? Nulová.

Reprezentace chce na mistrovství Evropy, ale nominuje hráče, kterého už do náročných mezinárodních utkání Slavia nepouští, protože jednoduše rychlostně nestíhá. To není nic proti Josefu Hušbauerovi, nemůže za to, že jeho pohybová výbava už neodpovídá mezinárodním požadavkům. Sparta si také vybrala za posilu Kozáka, který už také postrádá dynamiku na evropské zápasy. Totéž se týká třeba Martina Doležala, který měl v Kosovu zvrátit výsledek. I vysocí hráči zkrátka dneska musejí být rychlí a elastičtí. Jinak nemají v top konkurenci nárok. Na těchto příkladech lze nejtransparentněji ukázat, jak stavitelé národního týmu a nejlepších českých klubů neakceptují jeden z hlavních principů moderního sportu.

Pojďme k týmové strategii. Začněme otázkou – jak to, že Bořil, Král, Souček mohou hrát ve Slavii moderně a v Kosovu za reprezentaci nikoli? Protože celá Slavie má daný a naučený přesný koncept hry. Proto se v něm opakují určité útočné akce.

Národní tým tohle postrádá. V Kosovu by mohl dobře uplatnit týmový presink a rychlé kombinace, ale musel by to mít z přípravy zvládnuté. Pak by Kadeřábek a spol. mohli být stejní jako v klubech. A nemohlo by se stát, že zapadnou do hry na spoustu doteků, spoustu přihrávek dozadu a do strany a na málo spintových náběhů.  

Není to problém, což už před léty všem předvedl s reprezentanty Karel Brückner.

Jenže píše se letopočet 2019 a na kosovském stadionu národní tým honí remízu bezduchými nakopávanými míči a trenér pošle z lavičky na hrot druhou málo pohyblivou věž. Navzdory vývojovým trendům i skutečnosti, že protivník má vytáhlé stopery a dvoumetrového brankáře.

Po utkání však od českého trenéra a hráčů slyšíme, že herně to vlastně tak špatné nebylo a nebýt hloupých chyb, utkání se vyhrálo a nenarodila se hloupá porážka.

Porážka to nebyla hloupá, ale logická. Stejně logická je zatím i fantastická jízda českých basketbalistů na světovém šampionátu.

Pokud si to fotbalová garnitura už roky neuvědomuje a dál podporuje živoření v podivném českém rybníčku, měla by odejít. A klidně ať přijde FAČR řídit někdo z těch, kteří mají na svědomí basketbalovou světovost.

Komplikace v boji o EURO. Reprezentace prohrála v Kosovu, soupeř otočil zápas

 
Články odjinud


Články odjinud