Hratelná skupina? Vrba spíš potřebuje, aby kvalifikace začala co nejdřív
Usmívá se na vás z billboardů, nechybí na žádném důležitém utkání, komentuje v televizi Ligu mistrů, neúnavně jezdí za všemi hráči a ti po setkání s ním neskrývají své nadšení. Reprezentační trenér Pavel Vrba je ve funkci sotva tři měsíce a dál sbírá kladné body. Aniž by oznámil svou první nominaci, aniž by odkoučoval jediný zápas. První oficiální akce ho čeká vlastně až zítra – v Nice se představí světu při losování kvalifikace EURO 2016.
S nadsázkou řečeno, ani tentokrát se nemusí stresovat. Vzhledem k euforii kolem něho bych se nedivil, kdyby mu los přisoudil přesně takovou skupinu, o které potají v hlavě dumá. Přál bych mu to. Tak nějak by to zapadalo do šťastného příběhu, který teď český fotbal prožívá. Ostatně na soupeřích tentokrát záleží o něco méně, vždyť na šampionát může poprvé postoupit i třetí tým ve skupině. I sám Vrba musí tušit, že by šestý postup v řadě neměl Česko minout. Skutečně do tuhého by mělo jít až za dva roky ve Francii.
K Vrbově popularitě teď navíc ještě nechtěně přispěla i hokejová reprezentace a její kouč Alois Hadamczik, v jehož osobě se na olympijských hrách zhmotnila doba temna, která ve fotbale vládla před Vrbou. A tahle nepříjemná vzpomínka zabírá na každého.
Jenže právě v tom je největší úskalí, které na Vrbu číhá. Byť za to ani v nejmenším nemůže.
Na jednu stranu si po letech trápení fanoušci zaslouží užít chvíli klidu a pocitu, že je český tým opět nepřemožitelný, na druhou stranu je potřeba, aby Vrbova reprezentační aura získala co nejdříve reálný základ.
Buďme upřímní, čeští fanoušci – a novináři jakbysmet – mají tradičně tendenci nadchnout se pro příběhy s pozitivním začátkem, propadnout euforii, která právě onen reálný základ postrádá, a stvořit spasitele, ideálního hrdinu, do kterého vloží své touhy a naděje.
Jen si vzpomeňme na Ivana Haška a jeho image zachránce českého fotbalu, o kterou sice nikdy nestál, ale která mu pak zavařila, když po neúspěchu u reprezentace i na svazu zařadil zpátečku.
Teď se stejná nálepka vytváří i kolem Vrby, a to není dobře. Do prvního ostrého utkání mu zbývá ještě půl roku vyplněného přátelskými zápasy s Norskem, Rakouskem a Finskem. A čím více času bude na posílení Vrbova kultu, tím větší náraz ho při prvním neúspěchu čeká.
Doufat v hratelnou skupinu do kvalifikace je tak logické, mnohem víc by ale Vrba potřeboval něco jiného. Aby se kvalifikace rozjela co nejdřív.
