Jak jsem psal před týdnem na stránkách Sportu, Slavia si ze všeho nejdřív potřebuje vyřešit chaos ve vlastním vedení. Jenže teď se ukazuje, že Aleš Řebíček mezi pozorné čtenáře nepatří.
Přesně za týden odstartují v Edenu přípravu na novou sezonu, a přitom se dnes ani neví, kdo na ní hráče přivítá. Není se ani co divit, když Řebíček stále netuší, jestli bude dál Slavii dotovat ze svého, nebo pro ni najde investora, těžko se jedná i s potenciálními kandidáty na trenéra.
Pavel Hapal, Josef Csaplár nebo Svatopluk Habanec by byli blázni, kdyby se upsali klubu, který ani na startu přípravy neví, jestli rozpočtem bude připomínat Real Madrid, nebo spíš Blšany.
Proto zopakuji svou výzvu, kterou nepřímo vyslovil i Karol Kisel. Pokud z prodeje Slavie do Ruska už několikrát sešlo, bude lepší, ať se s tím prozatím smíří i sám Řebíček, jeho klub najede na úsporný režim, a alespoň tak ukončí úmorné čekání na jistotu.
Neustálé lavírování, které Řebíček protahuje už několik měsíců, nikam nevede. Jen Slavii škodí. A utrápený klub, který se zmítá ve zmatečných rozhodnutích, se zase logicky hůř prodává.
Na titul to s osekaným rozpočtem někde na úrovni 65 milionů korun moc nevypadá, i s ním se ale může vršovický klub výrazně zvednout a zase dělat fanouškům radost. První krok vypadá sympaticky.
Kisel se mohl vymlouvat a házet vinu na jiné, místo toho sebekriticky přiznal, že selhal. Je mi jasné, že spoustě fanoušků bude takové pokání málo, na druhou stranu mohl Kisel udělat úplný opak a strčit před problémy hlavu do písku. A to by teprve byla cesta do pekel.
