Český příběh v NHL: Naděje je! Potřebujeme otočit evoluci na revoluci
Namlsali jsme se, užívali si. Postupně ale přišla doba, kdy Češi v NHL vyklidili první lajny i místa brankářských jedniček. Muselo to přijít. Klasická hokejová evoluce. Když se nevyvíjíte, v poptávkovém řetězci klesáte dolů. Česko, hokejově zamrzlo, žilo z minulosti. Řešení? Aby se co nejdřív rozjela i revoluce, změna pořádků. Chce to otočit pohled, že chlápek ze země knedlíků je levné zboží, které zacpe díru na fakt, že on je taky tahoun. A možná je tahle doba blízko.
Pravda, o Patriku Eliášovi nebo Milanu Hejdukovi v sezoně zase uslyšíte. Opět jim bude tleskat vyprodaná hala, ale bude to jiný příběh, o odměně za výjimečné služby s vyřazení čísla z klubové sady, o kladce, která vytáhne dres s jejich jménem pod strop arény. V létě taky dunělo hlavně po sociálních sítích téma, kdo podepíše Jaromíra Jágra. Ale to se startem kempů taky utichlo. Buď někde zakotví, nebo ne. Není to rázem nastavené tak, že musí a stoprocentně se stane hvězdou nového týmu.
Tohle je minulost. Krásná, ale je pryč.
Opravdu výjimečné borce, na kterých tým plánuje viset a mají českou občanku, v NHL najdete tři. Jakub Voráček, David Pastrňák a David Krejčí, když je zdravý. A pod nimi je tlustá čára.
Co mají společného? Jednu podstatnou věc. Na velký hokej je nepřipravilo české prostředí, odešli před draftem dozrát ven, buď Amerika, nebo Švédsko. Věděli, že doma by se jejich cesta směr NHL rýsovala hodně těžko. Tohle je jen další důkaz mizerné doby českého hokeje. Kochal se Jágrem, Eliášem, Hejdukem nebo Haškem. Uvnitř se dlouhou dobu se škvařil ve svých širokých juniorkách, nesmyslech, kamarádičkování, tlaku agentů, rodičů a pořád se snažil najít cestu ven.
Výsledek? Češi v nejlepší lize světa přestali tolik táhnout. Jejich počet v NHL klesl v minulé sezoně na 38, tedy stav rok před olympiádou v Naganu. Neplní drafty ani první útoky. Za to si je týmy moc rády berou jako vhodný artikl, který nestojí ani milion dolarů, ale s minimálním rizikem (z pohledu klubu) doplní kádr. Vyjde to? Tak hurá, vydělali jsme. Neklapne akce s Evropanem? Zase tak moc se neděje, pošleme ho na farmu. Žádná křeč. Přijde někdo nový.
Ale rok 2017 může být tím zlomem. Ne, Martin Nečas nebo Filip Chytil neskočí hned do kategorie k Pastrňákovi, čeká je ještě pár let práce. Možná, že je Carolina a Rangers pošlou ještě na rok domů. Ale už jen to, jak o nich kluby mluví, dělá Česku reklamu. Organizace v nich vidí budoucnost, hráče do prvních dvou útoků, přemýšlejí, jestli by mladíci v 18 letech už neměli zůstat rovnou v NHL. Přesně, oni, dva kluci z extraligy. To tady dlouho nebylo.
A česká revoluce se rýsuje i jinde. Jakub Vrána by se mohl procpat do elitních formací ve Washingtonu, Ondřej Kaše si říct o větší roli v Anaheimu, Pavel Zacha zase poskočit výš v New Jersey, Dominik Simon se vydrápat k Sidney Crosbymu, Jakub Zbořil začíná zlehka klepat na dveře v Bostonu, Tomáš Nosek s Tomášem Hykou výborně začali ve Vegas, Filipu Hronkovi nevyšel sice nováčkovský kemp, ale Detroit si ho bude cepovat na farmě, aby za chvíli měl na NHL, Filip Chlapík za poslední rok výkonnostně vystřelil nahoru a Ottawa ho má na radaru, stejný případ je dospělejší Michael Špaček ve Winnipegu. A najdete i další případy.
Byla by blbost v nich hledat nového Jágra. Ale je to solidní tlupa nadaných hokejistů, v jejichž možnostech rozhodně stojí, aby zastavili pád českého hokeje v NHL přímo na ústa. Mají dva, možná tři roky, aby ukázali svoji výjimečnost. Do pěti let pak tihle mládenci mohou být klíčovými jmény pro český nároďák.
A aktuálně? Do NHL se nahrnula evropská vlna, kterou táhnou Jakub Jeřábek v Montrealu, Jan Rutta v Chicagu nebo Radim Šimek v San Jose. Právě to levné řešení pro každý klub: dvoucestná smlouva, nízký příjem. Oni riskují dost, týmy prakticky nic.
Tihle hráči mají ještě jednu misi, než jenom ukázat, že na NHL mají. Když uspějí, zvednou povědomí o českém hokeji. Až se při příštím draftu bude klub rozhodovat, jestli sáhnout ve čtvrtém kole draftu po hráči z Česka, může být jedním z argumentů: „Podívejte se, jak si Chicago pomohlo s Ruttou, radši ho vezmeme teď, než se o něj pak s někým přetahovat.“ Ano i tohle je ve hře.
Zase začíná mít smysl ráno před odchodem do práce sjíždět zprávy z Ameriky, jak na tom česká jednotka je. A vážně už nezáleží, jestli se v kolonkách bude objevovat Jaromír Jágr, nebo ne. On by byl jen bonus. Nadešla nová doba, doba po něm a jeho slavných kumpánech.
Horší? Lepší? Určitě jiná.
