Miloš Říha vždycky tvrdý byl, je a bude. Na tom nikdo nic nezmění
Je hrozně jednoduché se do Miloše Říhy strefovat. Náboje se najdou vždycky. Třeba vytáhnete šrapnel z osobního života. Nicméně jedna věc mu upřít nejde ani u jeho největších kritiků. Uspěl v zahraničí. Dostal podprůměrné Mytišči do finále KHL, víc jak sezonu vydržel v Petrohradu, v nejbohatším klubu Evropy. S ním se z aktivních trenérů může měřit maximálně Václav Sýkora, jinak nikdo.
Ostatní čeští trenéři buď neměli odvahu venku zkusit štěstí, nebo vyhořeli, nebo o ně zkrátka nebyl zájem. To jsou prostá fakta. Patří do stejné ligy, jakou hráli za hranicemi Ivan Hlinka, Vladimír Vůjtek nebo Marek Sýkora. V Rusku a KHL vydržel 10 sezon, to žádný jiný český trenér říct nemůže. Říha je respektovaný muž, jehož jméno zní i za hranicemi, ne jenom mezi Aší a Mosty u Jablunkova.
A doma se na něm vždycky něco hledalo. Pokaždé se našlo něco, co mu uškodilo, spolehlivě se našel dobrý důvod, proč nemůže vést reprezentaci. Jasně, za hodně věcí taky mohla jeho prořízlá pusa. Co si myslel, řekl. Vždycky. Uměl si udělat nepřátele. Následky si pak za svá sebevědomá slova pokaždé několikanásobně vyžral. Dřív navíc platilo, že pokud cítil křivdu, hned to z něj muselo ven a dostal nálepku někoho, kdo si neustále na něco stěžuje.
Možná se ho ale ostatní třeba taky báli, tak za jeho zády neustále něco špitali. To je další faktor, který mu podrážel nohy, zatímco trénoval v Rusku.
A že je Říha tvrdý? Na to vezměte jed. Byl, je a vždycky bude. Nečekejte od něj, že přijde po porážce do kabiny a bude hladit svoje hráče po vláskách. Někdo má styl, že kopne do koše, jiný vylepí o čtyři motivační hesla v šatně víc, další si sedne k videu a rozebere příčiny. Říha vám na rovinu řekne, co si myslí a co viděl. Chválí až po sezoně, když skončí práce.
Hráčům vždycky vytkne chyby. Na rovinu. Nehraje svoje hry, neprovozuje lezení do intimních partií svým klubovým šéfům. Vadí vám? Tak pak vám musí vadit i Herb Brooks, který partu mladých vysokoškoláků dostal tvrdou prací a svým pohledem, že na kamarádění mají hráči asistenta, trenér je od toho, aby ho poslouchali, k olympijskému zlatu v Lake Placid. Musí vám vadit i Mike Babcock, který po Brooksově vzoru nechal minulou sezonu bruslit Toronto po hanebném výkonu 50 minut i se zhasnutými světly v hale s vysvětlením, že když tým nemakal při zápase, bude makat na tréninku.
Říha je z podobného těsta. Má svůj styl, který je tvrdý a ne každému voní. Když ho posloucháte, metody fungují. Když hledáte výmluvu a přemýšlíte, proč mu nevěřit, všechno spadne. On neunese, aby něco jelo samospádem, jakmile není po jeho, tak to na něm vidíte. Potřebuje držet pevně opratě.
Neznám trenéra, který by vydržel pracovat v týmu, který notoricky nedostává peníze a ještě s ním hrál dva roky skvělý hokej, který nenudil. Většina českých trenérů by to položila, on ne. Ve Slovanu udělal kus práce a jeho brzký konec v téhle sezoně ji nediskredituje.
Jenže taky se na něj nabalují předsudky, třeba, že neumí vycházet s hvězdami, nebo nehraje moderní hokej... Vždycky někdo přijde se zaručenou zprávou. Jenže třeba právě pod ním hrál Sergej Mozjakin skvělý hokej v Mytišči nebo Patrick Thoresen v Petrohradě. Jestli Říha dva roky nehrál se Slovanem Bratislava moderní hokej, tak pak je na velkou debatu, co znamená termín moderní hokej.
Nebrečel každý druhý den, že mu vedení tým skládá jako sestavu pro hospodský turnaj v šipkách. Co měl, s tím dělal. Je sebevědomý chlap, který si věří, což je naprostý základ, abyste se venku nesesypali, až přijde první problém.
Přidám jednu historku, která vystihuje jeho jistotu. Když dával rozhovor pro deník Sport, byl v něm hodně otevřený, mluvil o hráčích, jejich morálce, proč je podle něj potřeba tvrdá práce. Dostal nabídku autorizace, aby se na rozhovor podíval, než půjde ven. Odmítl. Protože ví, co říká, mluví o tom, co pokládá za správné. Nevlaje v názorech jako prádlo pověšené na šňůře za domem. Nepotřebuje pak polovinu věcí měnit a mazat jenom kvůli tomu, aby se někomu zalíbil a třeba si řekl o práci.
Tohle je zkrátka Miloš Říha, člověk s jasným postojem. A komu se jeho pohled na věc nelíbí? Existuje jediná možnost. Má smůlu.
